„Jsme ve válce, jen jsme si toho zatím nevšimli.“ Sdělili to před několika dny poslancům zástupci velení Armády ČR na semináři O bezpečnosti budoucnosti. A že kdyby došlo na skutečné válečné střety s nepřítelem, za něhož jednoznačně označili Rusko, nebyla by armáda připravena.

Někteří poslanci podle svědectví novináře Petra Honzejka tomu nechtěli příliš uvěřit. Mysleli si, že vojáci z nich jen takto pumpují peníze. Ti opáčili, že upozorňuji na rizika. A konflikt, který podle nich běží i u nás, popsali jako zahrnující psychologické operace, válku v kyberprostoru, působení speciálních sil či soukromých firem. Subordinace by jim nedovolila, i kdyby to měli na jazyku, dodat cosi o infiltraci do vlád.

Zvláště psychologické operace v kyberprostoru se dají dobře vystopovat. Podle toho, že v něm čím dál víc vylézají z děr ty nejdrzejší krysy. Už se nemaskují jako demokraté, kteří naplňují právo na odlišný názor. Zrovna včera se sešly hned dva vzkazy od tvorů, kteří zkoušejí, co jim projde.

Jeden, na Twitteru, který sám sebe uvádí jako „jeden děda, co furt v ledničce pivo hledá“, se přihlásil k metodám stalinské tajné policie, kterou by dnes nasadil na lidi s odlišným názorem, co „sedí v teplé kavárně“. Druhý, anonym v e-mailu, s obdivem píše o tom, jak zacházejí se svými odpůrci „povstalci“ v takzvaných lidových republikách na východě Ukrajiny, a přeje občanům s jiným názorem podobný osud.

Jak fungovaly stalinské mlýnice na lidi, se dnes ví poměrně dobře. Fakta jsou k dispozici každému, kdo se o tehdejší bezpráví zajímá. Mnohem méně, pokud vůbec, proniklo do povědomí, že v tzv. Doněcké lidové republice se zavedly popravy lidí označených za nepřátele a zločince. Inspirace našich krys je zřetelná. Jsou to mentální potomci hlasitých podporovatelů vraždy Milady Horákové.

Jen se většina z nich pořád skrývá za názor „slušných občanů“ nebo „poctivě pracujících proti těm, co nemakají a jen kalí vodu a rozum“. A jako vždy vedou tyto tvory obratní krysaři, kteří se na rozdíl od nich pohybují otevřeně za denního světla.

Krvelačných hlodavců je ve společnosti menšina. Stále hlasitěji ale dávají najevo naději, že už je na dohled krysí ráj, který popsala cestovatelka Sandra Krištofová takto: „Jsou všude a jsou jich tisíce. Lezou po tepaných mřížích, vykukují z každé díry v mramorových zdech či podlahách, šplhají po schodištích. Při pohledu na ně i člověk, kterého hlodavci neděsí, lehce pobledne.“

Záleží, jako vždycky, na lidech, jestli jim tohle dovolí.