Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: O dronu, Dukovi, bohu a daních

Právo, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Včera po ránu jsem si všiml v přehledu očekávaných událostí zprávy o armádní akci na letišti ve Kbelích. A věty: „Na závěr prezentace požehná prototypu bezpilotního letounu BRUS kardinál Dominik Duka.“ Podělil jsem se o své nemilé překvapení na sociální síti, kde si denně vyměňuji názory s různými lidmi.

Přišlo několik argumentů, proč je takové žehnání v pořádku. Za prvé že náboženství tady být musí jako součást západní tradice a zbraním (byť jde o dron nebojový) se žehnalo odjakživa. Za druhé že religiozita patří do veřejného prostoru. A za třetí se člověk nemá zabývat takovými hloupostmi, což napsal praktikující katolík.

To, že jsem ateista, pokládám za svou soukromou záležitost. Náboženské cítění jiných uznávám, pokud mě nenutí k přijímání věcí, s nimiž nesouhlasím. Ve společnosti žijí věřící vedle bezvěrců a mezi věřícími zas příslušníci různých konfesí. To je důležité téma, ale nikoli ve věci žehnání bezpilotnímu letounu ve státních službách.

Výkon českého státu není ze zákona propojen s žádným náboženstvím, natož jmenovitě s katolictvím. Přítomnost nejvyššího lokálního představitele jediné konfese bývá doplňkem nejen privátních, ale také státních akcí v řadě států jak na západ, tak zejména na východ od nás. V českém státním prostoru tento rys nebýval přítomen tak výrazně, jak tomu je po Dukově nástupu do úřadu.

Debata se spoluobčany, kterým toto sólové katolické žehnání zařízení pro státní úřady nevadí, ukázala, že naopak prožívají nelibý pocit, že s tím někdo veřejně nesouhlasí. Nejzajímavější byl pro mě dialog s již zmíněným katolíkem.

Nejdříve napsal, že kdyby se Duka příliš okatě snažil dosáhnout postavení katolické církve ve státě českém, které by se rovnalo postavení církve pravoslavné v současném státě ruském, tak ho pohlídají a nebudou ho následovat. Pak ovšem dodal: „A i kdyby ano, tak se toho nebojím. :) Vzhledem ke své víře v Boží prozřetelnost. Třeba to bude cesta, kdo ví.“

Víra v boží prozřetelnost je soukromou záležitostí věřících. Když ale podobné ustrojení přetéká do občanského postoje, působí slepá poslušnost Nejvyššímu, jehož nikdo nezná, dojmem přípravky pro různé totality. Ale toto je pouze vedlejší efekt diskuse o dronu a Dukovi.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Rozhodující pro mě je, že neplatím jako občan daně ani kardinálu Dukovi, ani katolické církvi, natož bohu či bohům, ale státu, který má ve svých základech vepsáno, že není spojen s žádným náboženstvím. Proto se mi nelíbí, když se na státní akci předvádí člověk, který má mít své působiště jinde.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám