KOMENTÁŘ: Záhadní europoslanci - Jiří Pehe

Nejméně známými jsou lidovec Pavel Svoboda, nestraník Petr Ježek reprezentující ANO a Miroslav Poche z ČSSD.

Podle téhož průzkumu jsou nejpopulárnějšími českými europoslanci Jiří Pospíšil  (52 %),  Pavel Telička (26 %) a  Miloslav Ransdorf  (24 %).

Pokud jde o nejméně oblíbené,  jsou jimi Miloslav Ransdorf  (17 %) a Jaromír Štětina z TOP 09 (16 %) .

Výsledky průzkumu jsou zajímavé hned z několika důvodů. Především vyjevují, že známost a popularita českých europoslanců téměř vůbec nesouvisejí s jejich prací v Bruselu, ale mnohem více s jejich předchozí činností v České republice. Ti, kteří byli výraznými postavami v domácí české politice, jsou považováni za známé i jako europoslanci.

Více než zprávy o tom, co poslanec dělá v Bruselu, přispívají také ke známosti u veřejnosti evidentně i nejrůznější skandály. Miroslav Ransdorf je dobrým příkladem toho, jak kombinace dlouholeté politické činnosti doma a nejrůznějších afér (automobilové bouračky a finanční potíže propírané i v bulvárním tisku) mohou z někoho učinit nejznámějšího europoslance.

Je též zajímavé, že Ransdorfa jeho výrazné názory i ostrovtip činí na jedné straně třetím nejoblíbenějším europoslancem, ale totéž – v kombinaci s jeho skandály – z něj zároveň činí europoslance s největším procentem lidí, u kterých je neoblíbený.

Dalším zajímavým fenoménem je Jiří Pospíšil. Je jak druhým nejznámějším europoslancem, tak tím vůbec nejvíce oblíbeným. Opět se ukazuje, že ODS ze svých řad vyštvala politika, který ji v její současné nemastné neslané podobě mohl v jejím čele výrazně pomoci. TOP 09, kterou nyní reprezentuje, zase evidentně „parkuje“ v Bruselu politika, který by jí mohl ze všeho nejvíc být ku prospěchu doma, kde postupně pohasíná hvězda Karla Schwarzenberga v čele strany.

Ukazuje se též, že ke známosti některých osobností coby europoslanců příliš nepřispívá – možná překvapivě – jejich publikační činnost, ať už zaměřená na problémy EU nebo domácí politiku. Lídr eurokandidátky ČSSD Jan Keller, který se jako zdatný a výrazný publicista nepochybně projevuje, v průzkumu agentury Phoenix zůstává ve všech ohledech v šedém středu. Lidovec Pavel Svoboda, který je též zdatným publicistou, se v průzkumu dokonce objevuje jako jeden z nejméně známých europoslanců.

Jedním možným vysvětlením je, že jejich domácí publikační angažmá přehlušuje jejich angažmá v Bruselu to té míry, že si je lidé s evropskou politikou nespojují.

K větší popularitě a známosti některých europoslanců evidentně nepřispívá ani jejich angažmá v intenzivně medializovaných kauzách, jako je odebrání českých dětí norskými úřady. Lidovec Tomáš Zdechovský a lídr Strany svobodných Petr Mach, kteří se ve věci českých dětí v Norsku angažují, se v průzkumu mezi známějšími či populárnějšími europoslanci neobjevují. I v tomto případě si veřejnost evidentně nespojuje jejich angažmá s „norskou kauzou“ s jejich působením v Bruselu.

Celkově průzkum vyjevuje, že odejít do europarlamentu s tím, že daný poslanec nebyl na domácí scéně výraznou postavou, na kterou nelze hned zapomenout, se v dnešních poměrech rovná když ne přímo politické smrti, tak alespoň politickému kómatu. Něco to vypovídá i o evropské politice.