Článek
Dlouhé prsty Kremlu jsou na Donbasu jasně patrné, působí tam ruští „dobrovolníci“ s ruskou vojenskou technikou. Moskva by si přes ně zasloužila klepnout stejně jako všichni další, kteří se do dění na Ukrajině vměšují a nabízejí nebo možná i poskytují Kyjevu zbraně a pomoc, přičemž sledují své vlastní zájmy, a loni překvapivě ochotně nechali padnout pod stůl složitě vyjednanou dohodu o řešení krize, když ji Majdan odmítl.
Zatímco Moskva si chce udržet sféru vlivu, země sousedící s Ruskem si to nepřejí a rády by posunuly hranice NATO dále na východ nebo posílily vlastní vliv v regionu. Politické zájmy v regionu jsou klíčové, stále totiž platí známá věta Carla von Clausewitze: „Válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky.“ A pruský stratég dodává: „Politický záměr je účelem, válka je prostředkem – a prostředek si nikdy nelze odmyslit od účelu.“
Jenomže válka se také řídí svými vlastními zákonitostmi a ve chvíli, kdy se sáhne k vojenskému řešení, řada dalších variant automaticky padá. Těžko udržet jednotnou zemi, když si občanská válka vyžádala na 5200 obětí. Představa, že by se po uzavření příměří na veškeré utrpení zapomnělo a hned se společně pod nějakou novou vládou národní jednoty začal budovat jednotný ukrajinský stát, kde by všichni měli stejná práva a mohli rovnocenně využívat všechny mateřské jazyky, jimiž mluví, je zcela utopická a falešná.
Odvolávat se na nějaké ukrajinství, které možná ani neexistuje, a rozhodně ne u všech účastníků konfliktu, je liché. Válka vyostřuje vztahy, což se projevilo ve federativní Bosně a Hercegovině, u níž o jednotě moc mluvit nelze. Srbové tam pravidelně hrozí odtržením Republiky srbské.
Na Donbasu chtě nechtě vznikne nějaká další zvláštní enkláva, jaká už existuje v Podněstří a jaké byly dlouho v Abcházii a Osetii, než vyhlásily samostatnost. A zřejmě pod ruským patronátem, protože pro Západ by asi bylo nepřijatelné vyjednávat o nějakém území se zvláštním statutem, které by de facto nespadalo pod vládu Kyjeva, když vyjadřuje podporu jednotné Ukrajině.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Pro Kyjev a jeho zastánce půjde o porážku, i když pro Moskvu to bude spíše Pyrrhovým vítězstvím. Bude muset nalít do Donbasu peníze a ještě se snažit udržet vzbouřence na uzdě, přičemž už teď si ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov otevřeně stěžoval, že neposlouchají. A obyvatelé zničené země s novými separatistickými vůdci asi také nijak zvlášť spokojeni nebudou – čeká je hlavně bída. I ta je však lepší než válka. Zatím si však bohužel obě strany myslí, že mohou vyhrát silou, i když tomu nic nenasvědčuje a poslední územní zisky jsou minimální.