Na ostravském sjezdu ČSSD v roce 2013 měly mnohé ženy a mnozí muži slzy v očích. „Má nás rád!“ řekl mi s extatickým úsměvem za ohlušujícího potlesku delegát, s nímž jsme se předtím normálně bavili o obyčejných věcech.

Mluvil totiž čerstvý prezident Miloš Zeman. A tepal. Ty, kteří se domnívali, že sociální demokracii má v úmyslu rozložit. Jistě, pokusil se o to až o pár měsíců později. Pak všechny ujistil o své levicovosti. Dnes, když se svými nápady a názory nachází podporu stále častěji u pravice, by o tom mohli začít přemýšlet i tehdejší největší nadšenci.

A nakonec prezident pranýřoval ty, kteří závidějí výrazným, vyčnívajícím, vynikajícím lidem a chtějí je nahradit šedými myšmi bez schopností. Po dvou letech předvádění Zemanova hradního týmu to už nezní ani komicky – spíš smutně.

Letos v březnu delegáti dalšího sjezdu ČSSD prezidenta neuslyší. Nebyl pozván. Po nepozvání se nechal slyšet, že i kdyby nakonec nově pozván byl, tak ať se nečeká, že přijede. Na sjezdu ale jistě promluví delegáti, kteří Zemanův pohled na svět sdílejí za každých okolností. Zpravidla se zaštiťují tím, že jim jde v první řadě o hájení zájmů obyčejných lidí. A zároveň, spolu se Zemanem, jsou to přátelé či příznivci současného ruského režimu.

Tato slitina je důležitá. Už proto, že může lákat mnohé lidi, kteří se sami považují za obyčejné a chtějí, aby je nechali na pokoji s velkými tématy a aby jim pouze zabezpečili prosté životní jistoty. Zabírají tady vějičky jako slovanské bratrstvo, socialistické výdobytky spojené s klidem na práci a jiné prošlé zboží, které se ukazuje být stále funkční.

Jenže Ukrajinci jsou také Slované a Rusům jsou v tomto smyslu blíže. Což Rusku nepřekáží v tom, aby na Ukrajině válčilo a své „bratry“ zabíjelo. O jistotách a klidu na práci by mohli vyprávět obyvatelé Krymu, kteří už vystřízlivěli z nadšení, prožívají existenční těžkosti a neradi přiznávají, že za Ukrajiny bylo v něčem líp.

Když ani toto nezabere, ať naši obyčejní lidé popřemýšlejí, co znamená čerstvá iniciativa Státní dumy odsoudit „anexi NDR v roce 1989 Německou spolkovou republikou“. Logickým pokračováním by mohlo být zrušení platnosti odchodu sovětských vojsk z ČSFR.

Třeba by někdo ruská vojska uvítal zpět s chlebem a solí. Většina lidí, kteří si říkají obyčejní a hlásí se k ČSSD, ale snad přece jen pochopí, že slzy nadšení jim zastřely zrak. A nepostřehli tak bulíky, které jim věší na nos.