KOMENTÁŘ: Nad 50. lety se zavřela voda - Josef Koukal

Přesto, když letos 15. ledna v 93 letech zemřela, znal Brožovou celý národ jako jedinou odsouzenou podílnici na justiční vraždě Milady Horákové. Spíš než triumf porevoluční spravedlnosti však symbolizovala smutný pomníček její impotence.

Za perzekuci víc než dvou stovek tisíc politických vězňů, z nichž zhruba 4,5 tisíce ve vězení zemřelo, 248 poprav, skoro tři stovky lidí zastřelených na hranicích a bezpočet dalších křivd bylo do konce loňského roku v Česku obžalováno 115 osob. Potrestány byly zhruba čtyři desítky z nich k trestům od jednoho do šesti let.

Jeden z největších zločinců stalinské éry, prokurátor a soudce Karel Vaš, odpovědný, mimo jiné za smrt generála Heliodora Píky, zemřel před dvěma lety pokojně v domově důchodců v požehnaném věku 96 let.

Případ Aloise Grebeníčka, vyšetřovatele StB v Uherském Hradišti obviněného z mučení vyšetřovanců, soud nikdy neprojednal. Odročovalo se až do Grebeníčkovy smrti v roce 2003.

Brožová byla jen malá ryba. Tehdy 29letá písařka se po ročním studiu na Právnické škole pracujících stala dělnickou prokurátorkou; už z toho slovního spojení jde mráz po zádech. Na konstrukci procesu s Horákovou se přímo nepodílela, to měli na starost jiní, úkoly ale plnila se vší vervou. Kam ji Strana postavila, tam stála. Proti Horákové plamenně řečnila, její popravy se osobně účastnila, ještě ten den měla o úspěchu soudu ideologický projev na demonstraci.

Nad svými činy nikdy později neprojevila lítost. „Chránila jsem republiku,“ bránila se. Horáková byla podle ní velezrádkyně, Američané prý také popravovali zrádce. V kriminologii se takovému přístupu pachatele k vlastním činům říká racionalizace.

Kolega Radim, který s Brožovou vedl rozhovor během jejího krátkého věznění (od 19. března 2009 do 21. prosince 2010) ve Světlé nad Sázavou, žasl nad zatvrzelostí jejích názorů.

„Ptal jsem se jí, jestli na porevoluční době nevidí vůbec nic dobrého,“ vyprávěl mi po návratu.

„Absolutně nic. Že se může cestovat? Na to podle ní lidi nemají peníze. Že se nestojí fronty na ovoce? Zase se prý stojí fronty na práci,“ popisoval kolega dialog s Brožovou.

Ačkoli z původně šestiletého trestu zůstaly bývalé prokurátorce po započtení tří někdejších amnestií k odsezení jen tři roky, prezident Václav Klaus jí už před Vánocemi 2010 udělil milost.

I jemu zřejmě připadal pohled na zatrpklou důchodkyni ve vězeňské cele coby výsledek zúčtování s érou zločinné zákonnosti tristní.

Pokud se justice znemožní na řešení jednoho úkolu, zbývá malá naděje, že na jiném se předvede v diametrálně jiném světle. Takových pomníčků, jako jsou nepotrestané zločiny komunismu, má na kontě víc.

Už před patnácti lety mě jeden konzervativní kolega přesvědčoval, že velké hospodářské kauzy z první porevoluční dekády nebudou nikdy vyšetřeny a potrestány. Argumentoval následovně: Jak může společnost, která nedokázala potrestat vrahy z 50. let, trestat zloděje z 90. let?

Něco na tom bude.