Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Uskrovni se, boháči!

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Sedím a koukám na tuto zprávu: „Majetek nejbohatších lidí světa, kteří tvoří jedno procento světové populace, překročí v roce 2016 celkový majetek ostatních 99 procent obyvatel planety. Uvedla to v pondělí nevládní organizace Oxfam. Krátce před tradičním Světovým ekonomickým fórem v Davosu vyzvala ekonomické mocnosti k úpravě těchto podle ní závratných nerovností.“

Nejspíše sedí a koukají na tento stav milióny lidí ve světě, kteří mají pocit, že takhle to dál nepůjde. A z těch miliónů bude asi hodně těch, kteří se za chvíli zvednou, protože si řeknou, že se už na to nemůžou dívat.

V zásadě – neříkám, že úplně – lze vyčlenit dva přístupy. Jeden naznačil prezident České republiky, který vyhrál úřad proto, že řekl, že je levicový politik: „Děti Vietnamců studují české vysoké školy, mluví perfektně česky, jsou schopní podnikatelé, takže tady máte krásný příklad úspěšné asimilace. Jestli to nejde ve francouzských či německých ghettech, tak je to podle mého názoru vina těch, kdo v nich žijí.“

Jinými slovy a se znalostí autorovy hodnotové bagáže: I když dáš těm chudým ve francouzských nebo německých ghettech šanci, dokonce na to vynaložíš peníze, budou stejně koukat do Afriky. Mají holt takové geny. A nebudou zjevně ani bohatí duchem.

Na druhém pólu – záměrně opomíjím teorie typu Všem všechno vzít a pak všechno všem rozdat rovným dílem, to už tady bylo a skončilo tím, co je dnes – se vyskytl jistý Thomas Piketty, který navrhuje výrazně zvýšit úlohu státu v regulaci ekonomiky v mezinárodním měřítku. Dokonce píše o globální dani na bohatství.

Až se ti, kteří pořád ještě na neutěšený stav světa jenom koukají, zvednou, můžou někteří z nich pojmout jako guru českého prezidenta. Když jsou mnozí chudí prostě beznadějné případy, co ztratí? A když nejsou z definice schopni ani nic získat, mohli by aspoň udělat pořádný rambajs.

Kdo poslechne Pikettyho, zeptá se boháčů, zda by se trošku neuskrovnili. Ve vlastním zájmu. Jak říkával premiér Vladimír Špidla: Chce někdo být oběšen davem na brance své honosné vily?

Začít by se mělo doma... Aha, ona už to udělala sociální demokracie vůči firmám. Když Andrej Babiš neušetří slíbené desítky miliard, vrátí ČSSD téma zvýšení firemních daní. Mířili na lišku, trefili Maryšku. Babiš je firma! Babiš je boháč! A Babiš okamžitě vzkázal, že když oni na něj takhle, ať si jdou hledat jiného koaličního partnera.

Tak. Kde je ta zpráva o rozevírajících se majetkových nůžkách? Ještě chvíli se na ni budeme dívat.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám