Očima Saši Mitrofanova: A zas se lynčují černoši

Byly to dva proudy v neděli. V jednom bylo možné sledovat pařížskou manifestaci. V ulicích bylo přes milión lidí. Kdo chtěl, mohl dlouhé minuty pozorovat účastníky demonstrace, jak mluví do kamer a mikrofonů.

Barvu pleti měli bílou, černou, snědou, žlutou, a co já vím jakou ještě. Jako kdyby na tom sešlo. Hlásili se ke katolicismu, islámu, judaismu, hinduismu nebo k ateismu. Oni sami nebo jejich předkové pocházeli z Evropy, Afriky, arabských zemí, Indie nebo odkudkoli. Byli to Francouzi. Říkali, že chtějí žít společně bez zásahů lidí, kteří jsou ze svého života nešťastní tak, že ubližují jiným. Až k zabíjení.

Druhý proud běžel současně. Střídal se v něm souhlas s činy teroristů, protože udeřili proti „srandistům, kterým není nic svatého“, a sýčkování. To bylo střiženo podle vzoru A vy zase lynčujete černochy.

Takže: Frantíci běží do ulic každou chvíli, protože takhle nemusí makat. Stejně rychle zapomenou, proti čemu tam křičeli a mávali. Jsou to pokrytci, protože pozvali do průvodu politiky ze zemí, kde by takové Charlie Hebdo s chutí rozehnala samotná vláda. Zamlčují jiné, větší hrůzy na zeměkouli, protože jsou zvyklí pozorovat svůj evropský pupek a myslet si, že je to pupek světa. A stejně se těmito monstrakcemi nic nezmění, protože lidi jsou holt lidi, muslimové jsou agresivní z podstaty a u nás je takový bordel, že co nevidět tady všichni lehneme popelem pod vládou neschopných politiků a jejich přisluhovačů.

A vůbec: Lynčují tam černochy. A nejen to. Zorganizovali si ten masakr nejspíš sami. Jako předtím 11. září. Proč? Proto. Jsou to tak temné síly, že jsou schopny všeho.

Ten druhý proud včera přicházel převážně ze zahraničí. Z Východu. Tam se z toho stala málem národní povinnost, vmést podobná obvinění do tváře prohnilému Západu. Ale bylo by nespravedlivé opomenout tyto názory v našem prostředí. Až tak odvážné nejsou, o to víc vynikají sýčkováním.

Musí se nechat, že problémy a slabiny současné situace dokážou tito lidé nasvítit dobře. Vlastní východisko nenabízejí. Možná by bylo nefér je po nich vůbec žádat. Za dva roky se bude připomínat sté výročí gigantického sociálního experimentu, který v Rusku rozpoutali bolševici. Kolébka experimentu se k výročí blíží ve stavu před zhroucením, o kterém se už v Rusku samotném točí drsné filmové snímky. Experiment za sebou zanechal milióny poznamenaných, kteří se v jeho období narodili a vyrostli a nejsou s to se následků zbavit ani po čtvrtstoletí v jiném režimu.

Jsou to lidé nešťastní ze svého života.