Hlavní obsah

GLOSA: A co tedy chceme? - Josef Koukal

Novinky, Josef Koukal

Podle úterního prohlášení Karla Schwarzenberga roční působení vlády nedává jednoznačnou odpověď na zásadní otázku, zda chceme Východ nebo Západ. Je to svatá pravda. Chce se jen dodat, že na tuto otázku nedává krom ročního působení vlády odpověď ani téměř stoletá historie samostatného státu.

Josef Koukal

Článek

Tuzemské elity se už od poloviny 19. století, kdy se začalo formovat cosi, co učebnice politologie označují českým národním politickým smýšlením, rozdělily do tří skupin.

Jedni viděli přirozené místo pro náš národ v rodině západních, parlamentně konstituovaných zemí, druzí se romanticky upínali k jakémusi archetypálnímu ochrannému dubisku všeho slovanstva na východě. Ti třetí si představovali české země coby most mezi východem a západem.

Velmi ilustrativní je z tohoto pohledu vývoj praktické zahraniční politiky jedné z nejtragičtějších postav tuzemské historie minulého století Edvarda Beneše. Jednoznačně prozápadně orientovaný politik po mnichovské zradě spojenců přetočil zahraniční kurs země na východ, aby po únoru 1948 už jako zlomený, umírající muž svým nejbližším spolupracovníkům radil, ať nikdy nevěří Stalinovi.

Zkušenosti s okupacemi naší země by velely nevěřit nikomu. Povinností každé diplomacie je pak hájit zájmy vlastního národa, s těmi, kdo poskytují nejlepší záruky.

Po sametové revoluci bylo směřování země, po léta nedobrovolně zavlečené do nedůstojné role sovětského satelitu, jasné. Zpět do Evropy. Tak znělo jedno z ústředních hesel, o nichž pochyboval málokdo. Nepopiratelné osobní sympatie Václava Havla vůči Spojeným státům pak prozápadní orientaci ještě podtrhovala.

Oba Havlovi následovníci - ať už se své postoje snažili jakkoli halit do co nejpřijatelnějšího obalu - tendují opačným směrem.

Vládní zahraniční politika, nemá-li připomínat pohyb korouhve, pak stojí před nelehkým úkolem. Jsa po léta budována na principech úcty k demokracii a ochraně lidských práv , o jejichž pošlapávání toho víme víc, než většina západních  partnerů,  jen těžko může být ze dne na den překlopena do polohy obrácené. Tedy čistě pragmatické, řekněme obchodní.

Je to jako v té písňové hádce duše s tělem. Obojí má své potřeby, ideály jsou krásné, člověk se jich ale nenají.

Máme to štěstí, že k radikálním rozhodnutím nás nic nenutí. Pro svobodnou volbu je zde víc možností než kdykoli v minulosti. Český stát nikdo nestaví před ostrou volbu typu „buď Dalajlama, nebo čínští komunisté“, „buď svoboda, nebo ropa“, „buď spravedlnost, nebo zisk“.

Zaujmout sebevědomé postavení země, která ví, co chce, bez ohledu na východní či západní proudění větrů, které se přes ni tu a tam přeženou, je jediná důstojná cesta. K tomu je ale zapotřebí zodpovědět si onu základní otázku. Víme, co chceme?

Josef Koukal

Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám