„Co jiného naznačuje obrovský nárůst hypoték, než víru v dnešek, a hlavně v budoucnost?“ položil si například řečnickou otázku Václav Klaus ve svém pátém novoročním projevu z ledna 2008.

Podobně Miloš Zeman ve svém pátečním vánočním poselství ocenil vládu za to, že dala lidem naději. Pro tuto naději svědčí prý fakt, že firmy více investují a občané utrácejí.

Neznám statistiky, které svědčí o zásadním zvýšení investic v podnikové sféře, z něčeho však prezident nepochybně vycházel. O zvýšení poptávky na předvánočním trhu však už dnes existují přesvědčivá čísla (jen přes internet Češi utratili rekordních 21 miliard korun).

Že se argument „oživení na trhu“ v projevu nějakým způsobem objeví, jsem čekal. S prezidentem lze souhlasit v tom, že patrně jde o známku opadnutí nervozity, kterou do tuzemských spotřebitelských duší zaselo restriktivní běsnění tandemu Nečas - Kalousek.

Zahrnout však aktuální nákupní horečku do kapitoly „vystavka dostiženij narodnovo gosudarstva“ v bilančním projevu hlavy státu se přece jen nemusí v delším časovém horizontu ukázat prozíravým.

On se za dva za tři roky asi nikdo nepřijde Miloše Zemana zeptat, kolik z oněch optimistů s nákupními košíky řeší problém se splácením neuváženého spotřebitelského úvěru. Stejně jako se nikdo nezeptá jeho předchůdce, kolik z těch majitelů hypoték skončilo za posledních sedm let v exekuci.

Do jaké míry je totiž optimismus zákazníků založen na jejich reálných možnostech a lepších pracovních výsledcích v uplynulém roce, zůstává velkou otázkou.

Navíc je zcela předčasné přisuzovat jakékoli aktuální jevy na domácím trhu krokům vlády, která svá křesla zaujala před jedenácti měsíci.

Vládě lze přiznat, že atmosféru v zemi pozvedla, ono to s ní (tou atmosférou) také jinam než vzhůru v podstatě nešlo. Marasmus, v němž se vposledku potácela Nečasova vláda boje s korupcí a rozpočtové odpovědnosti po všech aférách, které postupně skrze různá korupční podezření připravily o křesla všechny její členy, se nedal překonat něčím horším.

Zejména hnutí ANO Andreje Babiše pak předvedlo kampaň skvěle cílenou na ucho českého voliče. Včetně ústředního hesla „Prostě to zařídíme!“ Vždyť na co jiného už léta voliči čekali, než na příchod někoho, kdo „to“ za ně zařídí? Zvlášť po letech frustrujícího opakování konzervativců, že se o sebe má postarat každý sám.

Nadějí Babišova vláda se sociálním demokratem Sobotkou v čele rozdala lidem dost. Až za pár let se ale uvidí, zda ona naděje, že každý dluh jednou někdo zaplatí, není načechrána i pěknou porcí nezodpovědnosti.