KOMENTÁŘ: Proč padá rubl? - Martin Koller

Hlavním problémem, který vedl k poklesu hodnoty rublu k jiným měnám, je bezesporu zásah z arabských zemí. Zda se tak stalo ve spolupráci s USA či nikoli, je v podstatě lhostejné. Většina islámských režimů Rusko moc „nemusí“ z ideologických důvodů, ale rovněž pro podporu, kterou poskytuje Sýrii.

Saúdská Arábie má obrovské finanční rezervy, takže může tratit na levnějším prodeji ropy dlouho. Jiné tamní země na tom již tak dobře nejsou, protože jejich zisky mizí v nákladném ropném socialismu. Přesto mohou vydržet bez větších problémů i několik měsíců. Navíc mají obrovské finanční rezervy pro dobu po vyčerpání zásob.

Arabské řešení není podle odborníků zaměřeno jen proti Rusku, ale obecně proti nearabské konkurenci. Mezi tu patří těžaři v USA, kteří mají při získávání ropy z břidlic podstatně vyšší náklady. Jak dlouho vydrží oni, je otázka. Pokles cen bude znamenat citelnou ránu i pro Írán a Venezuelu, kde je rovněž dlouhodobou praxí ropný socialismus. Pokles příjmů může rovněž narušit bezpečnostní stabilitu v Iráku. Nelze vyloučit, že po aktuálním poklesu cen nastane skokový růst s cílem nahrazení ztrát.

Levnější ropou získají především její distributoři a prodejci, kteří zdaleka nesníží ceny pohonných hmot paralelně s poklesem daným těžbou. Trochu vydělají různí dopravci a chemický průmysl, pro nějž je ropa jednou z důležitých výchozích surovin. Naopak smysl bude ztrácet ekologické míchání řepkového oleje či třtinového alkoholu do pohonných hmot, protože je vlastně více podražuje. Bude se jednat o stále dražší evropský a americký ekologický a úsporný špás.

Výsledky budou viditelné především v Evropě, protože USA se podařilo za posledních několik dekád diverzifikovat zdroje ropy tak, že jsou na Saúdech a jiných šejcích méně závislí. Ale z hlediska těžby a distribuce ropy vládnou jednoznačně konsorcia z USA. Lze těžko odhadovat, jak dlouho vydrží šejkové udržovat levnou ropu. Může se jednat o měsíce, ale pravděpodobně tato cenová válka nebude trvat déle než rok. Ten bude pro Rusko opravdu složitý.

Navíc je zde další ruský ropný problém, a to těžba. Zde jsou dva důležité faktory. Hlavními partnery a těžaři jsou americká konsorcia, která přece jen nemohou zcela ignorovat svoji vládu. A zde platí embargo na náhradní díly k těžařské technice. Je to neuvěřitelné, ale Rusko, které těžilo ropu už za cara, si neráčilo vyvinout vlastní techniku a vyrábět ji. Přitom vzory zahraničního původu jsou přímo v Rusku.

Výsledkem může být pomalý pokles těžby ropy z technologických důvodů a následný pokles příjmů. Tento problém je obtížně řešitelný v době kratší, než jsou roky. Navíc by to znamenalo různé tahanice se zahraničními partnery. Reálnou cestou by bylo okopírování technologií bez ohledu na různé patentové ochrany. To by ovšem vyvolalo lavinu soudních sporů a druhotných problémů. V konečném důsledku by to mohlo vést k prvnímu velkému kroku směřujícímu k odtržení ruské ekonomiky od Evropy. Zde by ovšem byly dopady oboustranné, protože Evropa nemá dostatek vlastních zdrojů.

Vliv jiných sankcí je evidentně reciproční a na hodnotu rublu mají minimální vliv. Největší problémy má Francie, kde rozhořčeně reagují zemědělci, a ztráta z neuskutečněného prodeje dvou plovoucích základen třídy Mistral bude velkým problémem. Paradoxně nejlepším alternativním kupcem by mohlo být Německo, které posiluje svoji přítomnost na oceánech a moderní lodě podobného určení nemá. Výzbroj plavidel je přitom do značné míry kompatibilní.

V neposlední řadě stojí za pádem rublu domácí ruské problémy. Jedním z nich se stala panika, která vedla k vykoupení zásob dovážené spotřební elektroniky. Zde se opět nelze dost divit tomu, že Rusko si neráčilo vytvořit vlastní výrobní základnu spotřební elektroniky. Jeho přístup je natolik tržní, že neoliberální ekonomové musí slzet dojetím. Na druhé straně jsou zde rudimenty, které pocházejí až z doby cara Ivana Hrozného. Ten rozdělil obyvatele na takzvanou opričninu, tedy vládnoucí vrstvu a zemštinu, tedy poddané. Uvedené rozdělení se v podstatě zachovalo dodnes.

Rubl je měnou zemštiny, zatímco opričnina má úspory nejčastěji v dolarech nebo eurech. V nich obchoduje i na ruském území. Lze tedy konstatovat, že ruská elita a ruský lid mají různé finanční zdroje. Privilegovaní jsou aktuálně dokonce ve výhodě, protože pokles hodnoty rublu jim umožňuje doma levněji nakupovat i platit služby. Pokrytí ztrát v mezinárodním obchodě se spotřebním zbožím zajistí růst cen na vnitřním trhu.

To vše postihne především neprivilegovanou zemštinu, která však má volební hlasy. Mezi uvedenými dvěma skupinami se pohybuje třetí, kterou tvoří živnostníci a malopodnikatelé, na něž dopadají ekonomické problémy především.  Na rozdíl od oligarchů nedosahují na ochranu státu.

Je otázkou jak dlouho bude takto rozdělená společnost schopna vydržet hospodářské problémy a podporovat současnou politickou reprezentaci. Na vlně nacionalismu se věčně plout nedá. Jedním z řešení je pravděpodobně rozšíření nákupu spotřebního zboží a aut přímo z Číny.

Tím se ovšem dále prohloubí závislost Ruska na současné ekonomice číslo jedna. Zlatý rubl a rozšíření ekonomické spolupráce se zeměmi BRICKS jsou reálné cesty z problémů, ale potřebují čas v horizontu několika let. Vyvstává doslova globální otázka, kdo ekonomické dostihy vyhraje.