Osobně jsem toho názoru, že jednostranně a tendenčně nespravedlivá kritika zkresluje reálný stav věcí, které většina čtenářů zná pouze z druhé ruky. Navíc podporuje primitivní antisemitismus a petrodolarová pseudohumanistická a tupobyrokratická řešení z Bruselu, která ničí evropskou bezpečnost a prosperitu. Teroristé z Hamásu najednou nejsou teroristé, protože nějaký skvěle placený byrokrat udělal chybu.

Osobně se mohu jako bývalý voják a účastník zvláštní mise v Iráku shodnout s názorem, že válka není humanistické řešení problému. Ovšem takový názor musí akceptovat obě strany sporu. Bohužel, zázraky se v politice nedějí, takže ať se to komu líbí, či nikoli, občas to bez války nejde.

Jak by zarytí pacifisté vyřešili druhou světovou válku bez války proti nacismu a fašismu? Patrně nijak, protože vítězné ozbrojené složky takzvané třetí říše a jejích spojenců by se jich zbavily funkčně a nevratně. Jak by se pacifisté chtěli vyrovnat s teroristy z ISIL, kteří si nárokují polovinu Evropy?

Celá situace kolem Palestiny a Palestinců mi připomíná Mnichovskou dohodu, kterou se ukázkově předvedli pacifističtí evropští demokraté. Jestli někdo napomohl vypuknutí války, holokaustu a „zisku“ téměř čtyřiceti miliónů mrtvých, tak to byli právě tito humanističtí mírotvorci.

Uznání palestinského státu proti vůli a bezpečnosti Izraele logicky změní situaci v tamním regionu. Z teroristických útoků se stane vojenská akce státu Palestina proti státu Izrael. Zemský rabín tedy reagoval naprosto logicky.

Evropská, o co nepochopitelnější a nelogičtější, o to nadšenější, proislámská poblázněnost hlediska některých pseudokorektních politických reprezentantů, zcela jistě nezištná, vyvolá válku v Palestině. Vlastně ji pouze právně podchytí. Válka probíhá již od roku 1948 a nezačal ji Izrael.

Je vcelku pochopitelné, že řada arabských Palestinců nemá ráda Izrael. Poražený obvykle nemiluje vítěze, zvlášť když začal válku a prohrál ji. Ovšem faktem je, že agresivita palestinských teroristů jim zavírá dveře všude. Nejprve museli odejít z Maroka, kde chtěli svrhnout krále, později z Libanonu, kde vyvolali občanskou válku a islamistické vraždění křesťanů, nakonec ze Spojených arabských emirátů a Kuvajtu, protože podporovali iráckou invazi do Kuvajtu.

Problémem je především jejich stále pevnější propojení na islamistické teroristické organizace typu Hamás a Palestinský džihád. V současnosti se objevují v našich médiích informace, že většina Palestinců tyto teroristy nepodporuje. Proč si je tedy volí do svojí vlády?

Podíváme-li se na palestinské teroristy, nelze je nepřirovnat k bandě nepřizpůsobivých či necivilizovaných výrostků přistěhovalých do evropských zemí. Většinou nepracují a žijí z různých sociálních podpor a obtěžují, případně terorizují svoje civilizované okolí. Když se jim někdo postaví, utíkají si stěžovat na rasismus a porušování lidských práv. Čím více je jich pohromadě, tím jsou drzejší.

Dodnes jsem nepochopil, proč miliardy dolarů a eur z peněz evropských a amerických daňových poplatníků a balíky islámských petrodolarů neumožnily vytvořit jednoduchý výrobní průmysl na takzvaných palestinských územích. Takto začínaly Čína nebo Turecko. Jenže patrně chybí chuť k práci. A když není dost místa doma, hurá do sociální náruče EU šířit islám.

Je historií prokázáno, že na nepřizpůsobivé povaleče je nejlepším lékem výprask. Tomu porozumí i nepříliš vyvinuté mozkovny, které civilizované argumenty nechápou. Zemský rabín neřekl nic jiného, než že proti terorismu se má aktivně bojovat. V současnosti bojuje řada zemí proti teroristům z ISIL a téměř nikoho to u nás neudivuje a nevyvolává pacifistické kritiky.

Každá země má právo na obranu, zvláště když cílem útoků vojenského charakteru jsou civilní občané. Alternativa v některých místech pravděpodobně neexistuje. Všemožných mírových schůzek, konferencí a summitů kolem Palestiny bylo nepočítaně a výsledek veškerý žádný. S podporou evropských pseudopacifistů, pseudohumanistů a superkorektivistů bude tamní válka pokračovat navždy. Druhotným výsledkem bude zhoršení bezpečnostní situace a islamizace v Evropě.

Před necelými dvěma měsíci podepsali Palestinci příměří se státem, jehož existenci neuznávají. Ale v posledních dnech opět létají rakety na Izrael. V Evropě takové palestinské paradoxy nikoho neudivují. Kritika směřuje především proti Izraeli, pomoc do Palestiny.

Je lhostejné, zda bude terorizovat okolí nějaká teroristická samospráva nebo teroristická vláda nějakého z cizí milosti státu. Válka bude pravděpodobně ještě dlouho neradostným, ale bohužel nutným argumentem při boji se zlem. Zde bych připomněl slova prezidenta Masaryka: „Zlu se neustupuje, se zlem se bojuje, zlo se poráží.“