Článek
Paní Michalákové, jak známo, odebrala před třemi roky pověstná norská sociálka Barnevernet syny, dvouletého Davida a šestiletého Denise. Důvodem bylo podezření z jejich sexuálního zneužívání otcem, které policie a soudy později vyvrátili. Děti přesto zůstávají v náhradní péči.
Jejich matka vyzkoušela už všechno.
U soudu v Oslu se domohla na naše poměry skandálně okleštěného styku se syny, a to dvakrát ročně. Obracela se proto i na české úřady počínaje velvyslanectvím v Norsku a konče Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Jenže ty matce vždy sdělily v podstatě jedno a totéž. Norsko je Norsko, jiný kraj, jiný mrav a mezinárodní právo nám neumožňuje zasahovat do postupu tamních úřadů. Také ministerstvo spravedlnosti ženě odpovědělo ve smyslu, že její příběh je sice politováníhodný, ale právně je vše v pořádku.
Jenže paní Michaláková nežádá po své zemi právní rozbor, nýbrž pomoc. Oba chlapci jsou čeští občané, přesto jsou z rozhodnutí norské sociálky převychováváni odděleně v cizích norských rodinách.
Matce, a především jejím synům jde o čas. I kdyby u mezinárodních soudů nakrásně uspěla a po několika letech dosáhla vzniku judikatury, která by do budoucna podobným případům zabránila, rodinu Michalákových to už nezachrání.
Poslankyně Jitka Chalánková, která se o případ dlouhodobě zajímá a předložila ho zákonodárcům k projednání, správně odhadla, že s norskou stranou je třeba jednat na politické úrovni. Když věcné řešení problému naráží na bariéru předpisů tak kulturně odlišných od těch našich, je třeba hledat dobrou vůli. Což není úkol pro právníky, ale pro politiky či diplomaty.
Že museli poslanci premiéra Bohuslava Sobotku k vyvinutí iniciativy zaúkolovat, není pro vládu nejlepší vizitkou, jednat se mělo už dávno. Žádost o vysvětlení adresovaná norské premiérce Erně Solbergové je to nejmenší.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Vláda by se neměla nechat odbýt nějakou zdvořilostní odpovědí a dát najevo, že jsme schopni na mezinárodní úrovni jednat i o podstatnějších věcech, než zda se u nás bude pomazánce s pažitkou říkat máslo.