GLOSA: Populismus - Josef Koukal

Babiš obvinil svého (protokolárně) šéfa Sobotku, že porušil dohody s koalicí i opozicí, když v pátek podpořil tříprocentní zvýšení platů, ačkoli rozpočtový výbor se usnesl na 14,4 procenta. Z premiéra se prý stal bijec za nižší růst mezd zákonodárců až po zasedání předsednictva ČSSD z 22. listopadu.

Sobotka kontroval, že babišovci chtěli platy zmrazit, tak kdo tady hraje pro tribuny?

Předseda hnutí ANO je sice v aktivní politice relativně krátce, jistě ale není důvod podezírat ho z naivity. Že se něco jiného dohodne v koalici, v předsednictvu, na výboru a nakonec se cosi zcela jiného schválí, není pro českou politiku novum.

Už za první Klausovy vlády patřilo ke koaličnímu koloritu, že zatímco premiér na briefingu po zasedání kabinetu sděloval, na čem se ministři usnesli, Josef Lux už na tiskovce oznamoval, s čím z toho lidovci nesouhlasí.

Popisoval mi známý, který po léta vedl politické sdružení v jednom středočeském městě, jak to chodí.

„Den před zastupitelstvem svoláme schůzi. Vezmeme program bod po bodu a pracně se dohodneme, jak budeme hlasovat. Ze schůze se členové rozejdou do místních hospod, kde už sedí členové ostatních stran, kteří měli také schůze. Všechno znovu proberou a druhý den hlasuje každý úplně jinak,“ řekl mi posmutněle. Podle něj v Česku politiku vůbec dělat nejde.

Řekl bych, že jde, ale s přihlédnutím ke všem zvláštnostem tohoto oboru. Stát nelze řídit jako firmu, jak Babiš ve svých úvahách často naznačuje.

Politika nemá pracovní dobu a politici nejsou zaměstnanci předsedů svých stran. Kdo chce něco prosadit, musí věc dotáhnout až do finále.

Jestliže nekonečnou debatu nad platy zákonodárců ukončil smírný návrh sociálnědemokratického poslance Jana Hamáčka, jestliže návrh řeší růst mezd i do budoucna a do třetice, jestliže si nad tím nakonec oddechl i Miroslav Kalousek se slovy, že „máme tuto nedůstojnou debatu konečně za sebou“, pak by mohla i v koalici zavládnout spíše spokojenost.