V pátek večer jsem debatoval s člověkem, který strávil léta v blízkosti Andreje Babiše předtím, než se Babiš stal (ne)politikem. Na základě svých zkušeností mi sděloval, že nejde o zloducha, ale spíš o – jemně řečeno – zmatkáře, který nechápe, co v politice činí a jaké procesy uvolňuje.

Poděkoval jsem mu za zajímavé svědectví, které jsem vzal na vědomí, a pátek skončil. Sobota pro mě začala čtením rozhovoru s Andrejem Babišem v Právu. Něco v něm bylo jako vždycky.  Že zažívá nejtěžší období svého života, nikdy nepracoval tolik jako nyní. Novináři prý prudí od rána do večera. Všichni mu vyčítají střet zájmů, jeho firma bez něj přichází o kšefty. Přibral 12 kilogramů. Jenže cítí se jako Blíženec a toto všechno mu říká jen jedna půlka.

Druhá půlka je optimistická. Má radost z toho, jak ji lidé podporují. Zároveň si klade otázku, nakolik se jí věci podaří změnit, jak lidé budou trpěliví a jestli jí budou dlouhodobě věřit, anebo za dva roky řeknou, že věci zásadně nezměnila. Proto by chtěla do Vánoc 2016 dostavět dálnici D 8 mezi Prahou a Ústím nad Labem. To prosím neříká optimistická půlka generálního ředitele stavební firmy nebo ministra dopravy, ale půlka ministra financí.

Pak ještě dodá, že kdybychom měli většinový systém a stát se řídil jako firma, tak začas máme přebytkový rozpočet. Následuje obvyklý řetězec čísel, termínů a údajů, z nichž nabude čtenář dojmu, že jde o člověka, který se vyzná. Jak toto všechno ze sobotního rozhovoru dát do souladu s pátečním svědectvím?

Bylo by možné říci, že můj protějšek si vymýšlí. Nebo je nástrojem kmotrů, kteří chtějí pana Babiše poškodit. Jenže je tady další prohlášení šéfa ANO: „Premiér Sobotka je určitě politik, který by prezidenta mohl dělat a asi by ho dělal celkem dobře. Na rozdíl ode mne. Já bych možná zase dobře řídil většinovou koaliční vládu.“

Tento výrok lze interpretovat s vážnou tváří a dospět k závěru, že Babiš se chystá do Strakovky a na Hradě by chtěl úředníka, který mu nebude rušit jeho firemní kruhy, protože to ústava nedovoluje. Pak se můžeme pustit do úvah, nakolik je to vůbec reálné. A vlastně: co že to říkal můj páteční protějšek o zmatkářství?

Možná je čas vybavit si Gogola. Chlestakova měli všichni za revizora jen kvůli špatnému svědomí z rozkradeného města. Nebýt náhody, pořád by si mysleli, jaký je to borec. Vždyť na svém obrazu celou dobu makal. A myslel to upřímně.