Článek
Pan J. S. si přečetl, že Miloš Zeman doporučuje Ukrajině finlandizaci, a poslal mi dopis: „Prosím Vás, zdali byste mohl napsat článek, který by doporučoval finlandizaci také České republice (podvolení se Německu, to jsme mohli ostatně udělat již v roce 1939 - určitě by s tímto názorem Zeman tehdy uspěl, bohužel ale asi jen u henleinovců), nebo finlandizaci Beneluxu (podvolení se Francii či Německu), nebo finlandizaci Švýcarska (podvolení se např. Itálii).“
Požadovaný článek vlastně v kostce načrtl pan J. S. sám. Dopis ukončil slovy: „Máme již všichni Zemáka dost!“ To ale neodpovídá skutečnosti. Nejspíše roste počet občanů, kterým nepřijde nactiutrhačské hodnocení obsažené ve vzpomínkách někdejšího Zemanova nejbližšího důvěrníka Miroslava Šloufa: že v čele státu máme osobu, jejíž chování stále více určuje nevypočitatelná náladovost, urputná zatvrzelost a prakticky nulová sociální inteligence. Tento popis jako by chtěl nepřetržitě stvrzovat Zeman sám. Čerstvě se ozvali němečtí pivovarníci, o kterých veřejně prohlásil, že vyrábějí špinavou vodu.
Jenže početné jsou i zástupy občanů, kteří svého prezidenta podporují za každých okolností. Tento postoj je třeba respektovat, byť po nedávných Zemanových eskapádách vyvolává domněnku, že tito lidé podstoupili dobrovolnou finlandizaci mozku. Vzdali se osobnostní suverenity ve prospěch člověka, kterého pokládají za mimořádně chytrého a mocného.
Dobrovolná finlandizace je ovšem postup, který zdaleka není spojen pouze se Zemanovými příznivci. Příkladem byl v zahraniční politice Václav Havel, který za každých okolností hájil Spojené státy americké. Nejlépe to bylo vidět na rozporu, který nastal v českých mocenských špičkách kolem invaze do Iráku v roce 2003. Premiér Vladimír Špidla byl proti, ale halil to do diplomatických prohlášení.
Své stanovisko vyjádřil větou hodnou akrobata na laně: „Vláda České republiky chápe koaliční operaci jako poslední prostředek vedoucí k naplnění příslušných rezolucí OSN, avšak lituje, že se nepodařilo pro tento krok získat nový mandát OSN.“ Jenže prezident zároveň vyzval Evropu k jednoznačné podpoře USA, což ministerstvo zahraničí označilo za jeho osobní postoj. Irácké akce dnes litují sami Američané. Také to byla Havlova dobrovolná finlandizace.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Tento postup je lákavý nejen v politice. Bývá svůdné vykašlat se na hájení vlastních pozic, mávnout rukou a poddat se hrubé síle s tím, že má maličkost stejně nic neznamená. Tento recept však může být zhoubný. Hrozí rezignovaností ve chvíli, kdy přesila druhé strany už není fatální. Ale i z finlandizace se lze vymanit, což dokazuje samotné Finsko. Kdysi sklánělo hlavu před východním sousedem. Dnes v reakci na četné ruské provokace uvažuje o členství v NATO.