KOMENTÁŘ: Hloupost a sprostota ruku v ruce - Martin Koller

V posledních dnech mne ani tak neoslovilo mediální show, vesměs proti našemu prezidentovi, jako názory některý diskutérů na serverech ve vztahu k USA. Jednalo se především o útoky na současného premiéra v době jeho nedávné návštěvy v USA. Procestoval jsem kus světa, ale málokde bylo možné narazit na tak primitivní, hloupé a sprosté zevšeobecňování s jakým se dlouhodobě běžně setkáváme u nás.

Někteří z diskutérů se ptali, co pro nás kdy udělali Američané. Jsem známý spíše jako kritik aktuální americké zahraniční politiky, ale přesto mám ke Spojeným státům a jejich obyvatelům dobrý vztah. Jen krátce bych uvedl, že Spojené státy se staly vlastí statisíců vystěhovalců z Českých zemí, Moravy a Slezska, kterých bylo víc než vystěhovalců ze Slovenska. Nebýt Čechoameričanů, amerických Slováků a rovněž řady tamních Izraelců (což se opět téměř neví), kteří podpořili prezidenta Masaryka a generála Štefánika, neměli bychom dodnes svoji republiku.

Podíl americké armády na přímém osvobozování československé republiky v roce 1945 byl sice jen částečný, ale bez americké materiální pomoci a jejich vojáků by nebyl možný ani vznik západní fronty ve druhé světové válce. Rovněž materiální pomoc tehdejšímu Sovětskému svazu nelze přehlédnout. I vojáci sboru generála Svobody dorazili domů na amerických Jeepech, Dodge a Studebackerech a živili se americkými konzervami, které přepravovaly americké lodě a lokomotivy. Každý nemusí souhlasit se současnou americkou zahraniční politikou a milovat prezidenta Obamu, ale neměl by snižovat nebo urážet zásluhy a oběti lidí z minulých dob.

Obdobné je to s Ruskem a jeho armádou. Rusko bylo oporou českých vlastenců již v 19. století. Stálo v první světové válce na straně spojenců a vznikla tam největší část našich legií, které bojovaly proti trojspolku, později proti bolševikům. Ve druhé světové válce stál Sovětský svaz na straně spojenců a zasloužil se zásadní měrou o porážku nacismu. Bez toho by většina obyvatel české kotliny pravděpodobně v současnosti nežila. Jen na našem území padlo kolem 144 000 vojáků Rudé armády a je lhostejné, zda chtěli zemřít či nikoli v cizí zemi.

Civilizovaný člověk by se proto neměl negativně vyjadřovat ve smyslu, že Rusové, Američani, Židi, Němci, Černoši, Cikáni…. jsou to či ono, takoví či makoví nebo, že je všeobecně nemá rád. Každý nemusí mít rád každého, ale v každém národě jsou lidé výborní, většina průměrných tak i tak a rovněž ti špatní. Mohu z konkrétních důvodů nesnášet konkrétní osoby nebo skupiny, včetně velkých, ale nikoli celý národ.  A nejedná se pouze o národnosti či rasy.

Už v devadesátých letech minulého století jsem se setkal v západních zemích s přezíravým názorem na obyvatele Československa. Dívali se nás s despektem, asi tak, jako se mnozí z nás dívají na Ukrajince, kteří u nás pracují. A tento pohled se moc nezměnil. Stále máme špatnou pověst sprosťáků, zlodějů a hlupáků. Když se člověk podívá do rakouského, především vídeňského tisku z konce 19. století, tak zjistí, že již tehdy byla diskutovanou českou vlastností sprostota jako vlastnost národa kočích a služek. Do určité míry se samozřejmě jednalo o odraz národnostních tahanic, ale není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

I v současné době se naši němečtí i jiní zahraniční známí podivují nad dvěma nepřehlédnutelnými jevy v naší republice. Je to pohrdání zákonem a předpisy, především na silnicích a opět ona sprostota a hulvátství v jednání, počínaje výrazy a chováním se na veřejnosti. Já bych k tomu ještě doplnil rozšířenou, mnohdy nepodloženou namyšlenost, amorální sobectví a aroganci, a v neposlední řadě neúctu ke spoluobčanům, jejich práci a zkušenostem. Poměrně slušně vystihuje problematiku Desatero. A to si o sobě myslíme, že jsme civilizovaní Evropané.