Očima Saši Mitrofanova: S pilkou v ruce

Čekal jsem, kdo z poslanců se ozve na můj sloupek v sobotním Právu věnovaný jejich touze zvednout si platy nikoli o jedno či o 3,5 procenta jako u státních zaměstnanců, což razí premiér Bohuslav Sobotka, ale o 14 procent. V neděli se přihlásil jistý místopředseda Sněmovny.

Napsal, že pro peníze do parlamentu nešel. Ale že prý chápe, že kopnout do poslanců je in. Na otázku, zda to znamená, že bude hlasovat pro to jedno procento, odpověděl otázkou: „A když nebudu, tak to znamená, že jsem šel do Sněmovny pro prachy a ne prosadit konkrétní věci?“ Bylo to zkrátka o jablkách a hruškách. A i kdyby náhodou šlo o hackera, byť to tak nevypadalo, tyto postoje jsou pro zákonodárce běžné.

Odměňování poslanců a senátorů je téma, které se každému jeví různě. Dokonce i politikům. Sobotka po návratu z USA svolal předsednictvo ČSSD, které zvýšení platů ústavních činitelů o 14 procent dohodnuté ve Sněmovně napříč kluby odmítlo. Jenže tím si předseda vlády a soc. dem. naštval i některé vlastní poslance.

Vítězslav Jandák považuje za neuvěřitelné, že poslanci ve srovnání s šéfy státních podniků nebo náměstky na ministerstvech berou podstatně méně. Podle něj předsednictvo dělá pouze populistické gesto. Místopředseda klubu Antonín Seďa to považuje za podpásovku, protože se platy už sedm let nezvedly. Dohodnuté zvýšení by znamenalo základní plat poslance a senátora v příštím roce ve výši 64 tisíc korun. O další tisíce by se zvýšily paušální náhrady.

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová dříve řekla, že se platy mají zvýšit, aby poslanci a senátoři nebyli v pokušení brát úplatky. A jistě nejeden volič, který má stejné či větší příjmy než zákonodárci, by svým poslancům či senátorům přál srovnatelnou úroveň. Jenže Sobotka po mnohaletých zkušenostech s jinou skupinou voličů nerazí menší zvýšení náhodou.

Důvod, proč to dělá, tentokrát řekl jiný soc. dem. poslanec Jaroslav Foldyna: „V našem regionu je pro spoustu lidí měsíční mzda to, co bychom si přidali. To je podle mého neobhajitelné.“ Shodou okolností právě tito lidé jsou náchylní svalovat spoustu problémů, které mají, na demokracii. Chování poslanců, kteří planou touhou si přidat, protože se jim zdá, že mají málo, je pro tyto občany dalším potvrzením, že ta jejich demokracie stojí za starou bačkoru.

Možná si poslanci takzvaných zavedených stran pouze neuvědomují, že větev, na které sedí, je nalomená. Jak jinak vysvětlit, že jsou odvázáni z pilky, kterou drží v ruce a chtějí použít?