Článek
Do ukrajinských voleb bylo možné brát silácké Porošenkovy výroky jako snahu přetáhnout voliče ultranacionalistům. Ukrajinští vůdci však i po volebním vítězství pokračují v důrazném kursu vůči separatistům, který ještě přitvrdili poté, co se v neuznávaných lidových republikách na části Doněcké a Luhanské oblasti uskutečnily volby jejích představitelů.
V prvním listopadovém týdnu Porošenko oznámil, že jim zruší zvláštní status a s tím alespoň částečné zrovnoprávnění ruštiny. Premiér Arsenij Jaceňuk se přidal, nebude tam posílat sociální dávky, protože by se nedostaly k potřebným. Uvedl ale, že východ nebude nakonec odstřižen od dodávek elektřiny a plynu, jak hrozil Porošenko.
Tyto návrhy, které ještě musí schválit parlament, jistě přesvědčí všechny lidi na územích Doněcké a Luhanské republiky, aby se radostně vrhli do náruče Kyjeva.
Kdyby zvolil Londýn takovýto přístup ke skotským separatistům, byl by výsledek zářijového hlasování o vyhlášení samostatnosti Skotska jasný. Evropská unie, do které by Ukrajina tak ráda vstoupila, by musela řešit, co dělat, když se jeden z jejích členů rozdělil. Když se ale ukazovalo, že přibývá zastánců nezávislosti Skotska, Londýn nezačal vyhrožovat sankcemi, ale přišel s plnou náručí slibů.
Španělsko sice katalánské referendum zakázalo jako neústavní. Když je však Barcelona uspořádala jako nezávazné, nevyslal tam Madrid tanky, byť předseda regionální vlády Artur Mas vyzval všechny k účasti.
Porošenko z politiky cukru a biče však zná jen bič, i když zbohatl na výrobě čokoládových bonbónů. Armádě se však nedaří porazit separatisty a vzbouřený východ země připojit silou, což by stejně trvalé řešení nebylo. Místní obyvatelé by nezapomněli na to, že je decimovaly (i) ukrajinské granáty. Násilné připojení by pak ex post dodávalo falešnou legitimitu vzbouřencům, coby ochráncům obyvatel Donbasu, i když armáda reagovala na jejich násilné akce.
Situace ukrajinského prezidenta není jednoduchá. Nechat východ jít si nemůže dovolit. Vzdát se Donbasu po půlročních bojích by byla politická sebevražda, navíc zaostalé podniky na východě země produkovaly značnou část ukrajinského HDP. V Donbasu se také těží uhlí, bez něhož se ukrajinské elektrárny neobejdou.
Už nyní je ale jasné, že stávající garnitura, která se dostala k moci po odstavení Viktora Janukovyče a jíž dodaly legitimitu podzimní volby, ukrajinský konflikt nevyřeší. Člověk vysílající vojáky proti časti lidu, byť vzdorného, jako svorník nepůsobí. Možná měl Porošenko zůstat u výroby sladkostí, které byly skutečně velmi dobré, stát není firma, kde je nutné přijímat rázná rozhodnutí.
Takto ale musí Ukrajina čekat na další vládu, otázkou ale je, zda nepřijde příliš pozdě. Zatímco Skotsko bude dál britské, Donbas už ukrajinský být nemusí.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.