Článek
Obžalovaných je celkem dvanáct. Větší část z nich jsou zástupci firem, které měly fiktivně fakturovat objednané audio-vizuální a s nimi související služby, aniž by je skutečně realizovaly. Obžalováni jsou i tři bývalí vedoucí zaměstnanci Úřadu vlády. Ti měli vybrat hlavního dodavatele zakázky společnost ProMoPro v rozporu se zákonem, zcela nedostatečně kontrolovat fakturované částky a tyto bezbřeze proplácet. Celková škoda: téměř 400 miliónů.
O případu již toho bylo napsáno mnoho. Je skutečně šíleným, neuvěřitelným a učebnicovým tunelem za asistence státu.
Obsahuje snad všechny „tunelové“ atributy: stamiliónová veřejná zakázka bez výběrového řízení, pouhé přefakturovávání ze strany hlavního dodavatele na dodavatele dalšího za pěknou „provizi“, propracovaná síť tzv. „bílých koní“, rolník z Karibiku jako majitel britské společnosti se sto pětatřiceti milióny na rakouském účtu, lesník bez zaměstnanců vybírající z banky desítky miliónů v hotovosti, chaos při českém předsednictví v kombinaci s nepořádkem a nefunkčními kontrolními mechanismy na Úřadu vlády. Aneb, jak jednoduše trojnásobně předražit zakázku a okrást stát...
Již od počátku lze zaregistrovat četné názory, že by před soudem měli stát i výše postavení představitelé v čele s někdejším místopředsedou vlády a ministrem pro evropské záležitosti Vondrou. Jinými slovy – že stíhání tří úředníků je poněkud málo. Na jednu stranu možná pochopitelné volání vox populi v rámci nepsaného honu po „velkých rybách“, na stranu druhou jen velmi zjednodušený pohled na věc bez bližší znalosti podstaty problému.
Nejen v tomto, ale i v řadě jiných obdobných případů je totiž třeba striktně rozlišovat trestní a politickou odpovědnost. Jejich souběh se sice v obecné rovině nevylučuje, ale současně mezi nimi není absolutní rovnítko tak, jak je občas médii či aktuálními politickými oponenty zkratkovitě a někdy i účelově uváděno.
Politická odpovědnost je nesrovnatelně širší kategorií, není nutné ji důsledně prokazovat a prakticky se jedná o odpovědnost objektivní, absolutní, za výsledek. Občas zkrátka bez dalšího jen stačí být ve špatný čas na špatném místě. Silně přitom souvisí s politickou kulturou a demokratickými zvyklostmi v té které zemi. V případu ProMoPro zafungovala typicky „po našem“ - značně opožděně, pouze částečně, a tak nějak do ztracena.
Alexandr Vondra, do jehož ministerské gesce zakázka spadala, své přihlášení k politické odpovědnosti neustále oddaloval, postupně podmiňoval jednotlivými fázemi trestního řízení a z vysokých státních funkcí nakonec odstoupil až v listopadu roku 2012. Tedy necelé dva roky poté, co kauza vyplavala na povrch a půl roku poté, co za ni byly obviněny konkrétní osoby včetně jeho někdejší náměstkyně. Navíc až v situaci, kdy krátce předtím nebyl znovuzvolen do funkce senátora.
Vlastně se k plné politické odpovědnosti nepřihlásil nikdy a víceméně za něj rozhodli až voliči, kteří jej při senátních volbách neposlali ani do druhého kola...
Naproti tomu trestní odpovědnost vychází jen a pouze ze zákona, má přísná pravidla a vždy je u ní nutno dovodit takzvanou subjektivní stránku neboli zavinění ve formě úmyslu či alespoň nedbalosti. Vše přitom musí být jednoznačně důkazně podloženo. Nelze automaticky konstatovat, že zodpovědná osoba, byť ve funkci ministra, spáchala trestný čin jen kvůli tomu, že se stal v rámci jím řízeného úřadu.
Policie spolu se státním zastupitelstvím trestní odpovědnost konkrétních osob v každém jednotlivém případě prokazují z úřední povinnosti. Zkrátka to, že nebyl obviněn Alexandr Vondra, eventuálně ještě někdo jiný, neznamená, že by tento postup nebyl důsledně zvažován. Znamená to jen, že k dalším trestním stíháním prostě nebyly důkazy.
Jinou otázkou je, proč se všechny dostupné důkazy zajistit nepodařilo. Není žádným tajemstvím, že rozplétání případu policií velmi negativně ovlivnily zejména dvě věci.
Jednak to bylo nepochopitelné a ryze politicky motivované rozhodnutí někdejšího ministra financí Miroslava Kalouska souběžně s podáním trestního oznámení jím řízeného Finančně-analytického útvaru uspořádat tiskovou konferenci se sdělením veškerých detailů kauzy. Uvedený krok prakticky pachatelům umožnil včas zamést a zlikvidovat zbylé stopy ještě předtím, než si je policie vůbec mohla obstarat.
Druhým takovým momentem bylo následné zamítnutí žádostí o povolení všech devatenácti domovních prohlídek ze strany soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1. Té k tomu přitom včetně údajně důkladného prostudování rozsáhlého spisového materiálu postačilo několik desítek minut...
Leopold Černý
Absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
V letech 1998 až 2013 působil u Policie ČR, z toho 12 let u Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Vykonával různé manažerské pozice, mimo jiné déle než 5 let ve funkci vedoucího odboru korupce a ochrany zájmů EU, kde řídil tým 50 specialistů zabývajících se vyšetřováním nejzávažnějších a nejexponovanějších případů korupce, hospodářské a finanční kriminality, zneužívání finančních zájmů EU a legalizace výnosů z trestné činnosti v rámci celé ČR.
Od roku 2014 působí jako manažer v poradenské společnosti Screening Solutions s.r.o., kde se i nadále věnuje problematice korupce, prevence a vyšetřování podvodného jednání a hospodářské kriminality v komerční sféře. Uvedená témata rovněž dlouhodobě prezentuje v rámci své přednáškové činnosti.
Při posuzování případu se tak ex post vycházelo pouze z důkazů značně omezených, zejména listin a výpovědí. Na otázku položenou na úvod, tedy zda před soudem stojí všichni skuteční viníci, se tak už odpověď zřejmě nikdy nedozvíme.