Článek
Opozice se minulý měsíc okamžitě vymezila proti návrhu odborů podporovaných vládou na obnovení plateb v prvních dnech nemoci. Její argumenty ale stojí na hliněných nohou. V Dánsku a Lucembursku, dvou nejrozvinutějších ekonomikách Evropy, pobírají občané po dobu své nemoci sto procent mzdy. V sousedním Německu je to pak osmdesát procent a podobně bychom mohli pokračovat dále.
Argument, že výše nemocenských dávek ohrožuje veřejné finance a státní rozpočet, je možno porovnat s případem Španělska. Tam platí, že jsou první tři dny neplacené. Oproti veřejnému dluhu této jihoevropské země je však ten český v podstatě směšný. Omezení podpory v nemoci Španělsku nijak nepomohlo.
Strany, které se v naší Poslanecké sněmovně hlásí k pravici, obzvláště ODS, často zmiňují bývalou předsedkyni vlády Velké Británie Margaret Thatcherovou. Ale ani ona si nedovolila sáhnout na paušální částku, kterou ochořelí občané Spojeného království pobírají. Vždyť základy sociálního státu byly položeny právě ve Velké Británii.
Poslanci TOP 09, kteří dříve působili v řadách křesťanské demokracie, by si mohli vzpomenout na novozákonní List Jakubův. V něm je jasně řečeno, že pospolitost má povinnost postarat se o vdovy, sirotky a další, kteří pomoc potřebují. Tedy včetně nemocných. K tomu také směřoval Charitable Uses Act, jejž přijal anglický parlament v roce 1601. Ten ukládal šlechtě a majetným starat se o ty, kteří onemocněli nebo jsou chudí ne vlastní vinou. Poté začal přebírat starost o potřebné sekularizovaný moderní stát. Právo na zajištění v době nemoci souvisí s rozvojem sociálních práv a sociálního státu od 19. století. Podle Charty OSN mezi základní sociální práva patří též právo na zabezpečení při dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz.
Údajnou úsporu ve výdajích na nemocenské je těžké prokázat. Většině lidí stačí při lehčím nachlazení nebo chřipce pár dní k vyležení. Těžko spočítat, na kolik peněz přijde zaměstnavatele, stát a potažmo pojišťovny šíření chorob těmi, kdo nemoc raději přecházejí.
A kolik stojí případné dlouhodobé komplikace způsobené nedoléčenými chorobami. Podle statistik se zvýšila průměrná délka nemocenských. Tedy jinak řečeno, pokud už si někdo nemocenskou vezme, zůstane na ní déle, aby se mu případně alespoň trochu vyplatila. A zneužívání? Ukažte mi jednoho, který chodí po ulici a snaží se dostat chřipku nebo angínu. Podle posledních výsledků pouze necelá dvě procenta kontrolovaných nedodržovala léčebný režim. Není žádný důvod, aby trpělo dalších 98 procent poctivých.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Neproplácení prvních dnů nemoci je asociální prvek zpochybňující samotný princip sociálního státu a placení zdravotního pojištění. Ti, kteří si pojištění platí, mají právo očekávat, že o ně bude v nemoci postaráno. Je načase do nebe volající nespravedlnost zrušit. Nemocný za svou nemoc nemůže a jeho dovolená slouží k zaslouženému odpočinku po celoroční práci, ne jako náhrada nemocenské.