Článek
Přestupy poslanců jsou na evropské úrovni běžné a skutečné důvody mohou být zcela odlišné.
Problémy frakci provázely od samého počátku. Aby mohla existovat, potřebovala podle pravidel Evropského parlamentu minimálně dvacet pět poslanců ze sedmi evropských zemí. Její zakladatel a předseda Brit Nigel Farage ze Strany za nezávislost Spojeného království ale těžko v parlamentu hledal spojence. A to i přes velký úspěch nových a euroskeptických stran v posledních volbách. Neměl a nemá totiž s ostatními zvolenými zástupci mnoho společného.
Důvod spočívá v rozdílu mezi euroskepticismem a vyloženě protiunijním postojem. Pro euroskeptiky existuje v Evropském parlamentu již dobře zavedená frakce ECR, jejímiž členy jsou například britští konzervativci nebo čeští poslanci za ODS. Tyto strany nechtějí vystoupit z Evropské unie. Chtějí její proměnu v zónu volného obchodu s důrazem na národní státy a oslabit integraci. Federalističtí a prointegrační lidovci, socialisté a liberálové sice s ECR nesouhlasí, ale je pro ně důstojným legitimním partnerem v debatě.
Oproti euroskeptikům by Farageova strana a jednotliví protiunijní poslanci Evropskou unii nejraději zrušili celou. Své země by nechali z jednotné Evropy vystoupit. Takových názorů je však v Evropském parlamentu jako šafránu. Existence Unie je považována za potřebnou, její výhody jsou brány jako základ a debata se vede o míře integrace. Po dlouhém jednání se Farageovi povedlo nalézt dohodu s populistickým Hnutím pěti hvězd italského herce a komika Beppe Grilla. Sehnali sedm poslanců dalších pěti zemí, včetně České republiky, a dílo bylo dokonáno.
Proč ta snaha? Důvody byly čistě zištné. Ostatní strany z jednotlivých členských zemí se sdružují především kvůli programu a přístupu k integraci. Zelení k zeleným, liberálové k liberálům, lidovci, komunisté, socialisté. Faragovi a Grillovi šlo o jediné – získat peníze a vliv, který každé frakci náleží. Má právo na peníze na sekretariát, administrativu, členství v Konferenci předsedů, která organizuje práci parlamentu a připravuje program jednání, posty ve výborech a delegacích. Proto jim vůbec nevadilo, že nemají společný základ. Italové vystoupit z Unie nechtějí a svou kampaň postavili na odporu k šetřícím protikrizovým opatřením. Britové naopak chtějí vystoupit a šetřit. Ostatní poslanci hráli druhé housle.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
V kuloárech Evropského parlamentu se proslýchá, že za vystoupením lotyšské poslankyně jsou zcela lidské důvody. S ostatními si nerozuměla a se směřováním frakce nesouhlasila. Ono také není divu. Je kuriózní, že ti, kteří touží Evropskou unii zrušit, chtějí, aby jim to Unie financovala. A ještě žádají vysoké funkce. Pokud se nyní nezařazená poslankyně přece jen v nějakém výboru nebo delegaci objeví, je to věc zcela přirozená. Znamená to, že v parlamentu dělá, co má. Pracuje.