Článek
Ačkoli vládní kabinet je přímo závislý na Poslanecké sněmovně a její důvěře, opomíjet rozložení sil v Senátu by bylo chybou. Senátní volby mohou mít vliv na to, zda si vláda, disponující většinou v Poslanecké sněmovně, udrží většinu i v horní komoře.
Ztráta většiny v Senátu by vládě sice razantně nezkomplikovala situaci, otestovala by však disciplinovanost koaličních poslanců ve Sněmovně při přehlasovávání vet zákonů vrácených od opozičně většinového Senátu. Opoziční většina by navíc byla v jistém ohledu zdravá pro demokracii a vládnutí.
Obě doposud velké strany, které se prozatím střídaly u vedení vlád (ODS a ČSSD) si již během části svého vládnutí vyzkoušely soužití s opozičně většinovým Senátem. Vzniklá situace sice byla pro kabinety občanských i sociálních demokratů nepříjemná, ani v jednom případě se však nejednalo o žádnou tragédii či o neřešitelný problém.
Sociální demokraté, kteří v roce 2008 zaznamenali triumfální vítězství nazývané občas „oranžová tsunami“, se již s předstihem před letošními volbami smiřovali s tím, že nadcházející obměna Senátu pro ně nebude ve znamení obhajoby všech 23 křesel. Situaci sociálním demokratům zkomplikoval i fakt, že hned pět z jejich senátorů zvolených v roce 2008 přešlo v průběhu mandátu k jiným politickým stranám či jiným senátorským klubům.
Všech pět navíc mandát obhajovalo v barvách konkurenčních subjektů, tedy proti své dřívější mateřské straně. Výsledek prvního kola ale dopadl pro sociální demokraty nad očekávání dobře.
Byť druhé kolo je stejně otevřenou záležitostí jako kolo první, už samotný fakt, že ČSSD postoupila v 19 obvodech z 27, dodal spíše opatrněji se vyjadřujícím sociálním demokratům optimismus a naději. Přesto asi není příliš reálné udržení absolutní většiny v Senátu, což by vyžadovalo vítězství v 18 z 19 obvodů, kde jsou ještě ve hře.
Dalším velkým očekáváním těchto senátních voleb byl a bude výsledek nových subjektů, které se v nejvyšších patrech politiky objevují teprve krátce. Z tohoto pohledu už očekávání doprovázejí pouze hnutí ANO 2011 Andreje Babiše, protože Úsvitu se nepodařilo probojovat do druhého kola v žádném z obvodů.
ANO 2011 od vstupu do vlády konstantně posiluje svoji pozici a drží se v čele všech celostátních průzkumů veřejného mínění. V poločase senátních voleb však zatím výsledek zaostal za očekáváními. Devět postupujících do druhého kola bude skutečným úspěchem pouze v případě, že se je všechny podaří proměnit v senátorské mandáty.
Čtyřikrát budou kandidáti ANO 2011 čelit ve druhém kole zástupcům ČSSD. Sociální demokraté navíc v souboji s Babišem získali na první pohled překvapivého spojence – opoziční TOP 09. Vedle podpory kandidátům ODS ve druhých kolech to byl jeden ze signálů, který TOP 09 před druhým kolem vyslala ve vztahu k ostatním subjektům.
Zatímco podpora kandidátům ODS vychází z blízkosti obou stran a dílčí spolupráce v letošních senátních volbách, podpora sociálním demokratům je spíše účelovým krokem, který je součástí všeobecného vymezování TOP 09 proti Babišovu hnutí.
Stejný počet kandidátů jako ANO 2011 posílají do druhého kola i lidovci. U nich se po návratu do Poslanecké sněmovny po loňských volbách jedná o další potvrzení relativně stabilního voličského zázemí. Jejich devět postupujících kandidátů však bude v šesti případech stát proti sociálním demokratům, jednou proti ANO 2011, jednou proti ODS a jednou proti podnikateli Ivo Valentovi, který reprezentuje Stranu soukromníků ČR.
Těžká obhajoba senátorských mandátů ve třech pražských obvodech čeká ODS. Jejich kandidáti sice do druhého kola postoupili, často ale s výrazným odstupem za vítězi, kteří minimálně ve dvou případech patří k výrazným osobnostem nejen v pražském, ale i v celostátním měřítku (Václav Hampl na Praze 1 a Václav Láska na Praze 5).
Ať už volby dopadnou jakkoli, jednu jistotu vláda má. Na své „konto“ si připíše minimálně 11 senátorů. Právě v tolika obvodech proti sobě stojí pouze kandidáti nominovaní vládními stranami. V 15 obvodech bude proti stát vždy jeden nominant hlásící se k jedné z koaličních stran proti opozičním či mimosněmovním stranám a jen v jednom obvodě se ve finále utkají dva mimokoaliční kandidáti.
Připočteme-li 11 předem jistých „koaličních“ křesel k 23 senátorům ČSSD a šesti senátorům klubu KDU-ČSL, kterým letos mandát nekončil, dostaneme se k číslu 40.
Do nadpoloviční většiny tak koalici ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL chybí jediný mandát. Jeho zisk z 15 možností je velmi reálný, proto se vláda ztráty postavení v Senátu obávat nemusí. Hraje se ale i o sílu uvnitř koalice, proto nadcházející týden bude patrně ve znamení dočasného opuštění koaliční soudržnosti a aplikace nesmiřitelného volebního boje i mezi koaličními stranami.