KOMENTÁŘ: Nepodceňujme bombardování - Martin Koller

Ukazuje se, že islamistický terorismus se stává hlavním ohrožením nejen míru, ale i sociálních jistot v celé euroasijské oblasti.

Důležitým faktorem současného konfliktu je neochota především států NATO k nasazení svých pozemních sil. Je to logické, protože jak v Iráku, tak v Afghánistánu vedlo rozsáhlé nasazení mnohonárodnostních sil k tomu, že domácí vlády se prostě vezly.

Vybudovaly si mnohdy za cizí peníze mohutné armády a policejní sbory, které ostudně selhávají. Spoléhaly dlouhodobě na to, že cizinci za ně vše vybojují. Výsledkem byly miliardové náklady, tisíce mrtvých a desetitisíce invalidů, především u ozbrojených sil USA. Ale i jiné země, včetně naší republiky platily náklady a posílali vojáky na smrt. Výsledkem byl v mnoha případech nevděk a nepřátelství.

Spojenecké země, především státy NATO a EU se dostaly do situace, kdy nechtějí nechat padnout výsledek deseti let svojí práce, ale rovněž se nechtějí nechat vtáhnout do cizí občanské války. Jednou z nemnoha cest k řešení problému je podpora iráckých pozemních sil a minimalizace možnosti, že by se válka přelila z Iráku a Sýrie do dalších zemí. Zde nelze přehlédnout fakt, že za syrskou hranicí je Jordánsko, dlouhodobý spojenec NATO v regionu a nedaleko rovněž Izrael, který válčí s teroristy desítky let.

Tvoří tak jednu z nemnoha hrází jejich rozpínavosti a mnohdy se mu za to dostává především z Bruselu neodůvodněné, mnohdy doslova nelogické kritiky a demonstrací pravděpodobně zaplacených petrodolary.

Přitom islamistický terorismus evidentně ohrožuje i Evropu. Kromě možných teroristických útoků, rozsáhlého obchodu s drogami a problémů s cenami importovaných energetických surovin se jedná o rozvrat ve společnosti se všemi sociálními a bezpečnostními důsledky.

 Zde je třeba opět zdůraznit, že většinu velkých teroristických útoků v posledních dvaceti letech spáchali vyznavači islámu. Dokladem rozvratu jsou občané EU, často ekonomičtí imigranti z islámských zemí, kteří místo užitečné práce a snahy se civilizovat raději jedou do Afriky a účastní boje na straně islamistů, ať už v Mali, Libyi, Sýrii, Iráku či Afghánistánu.

Letectvo tvoří v současnosti hlavní údernou sílu každé moderní armády. Představuje kolem šedesáti procent její palebné či úderné síly. Dělostřelectvo zajišťuje necelou třetinu a ostatní vojska či síly se dělí o zbytek. V takzvaných asymetrických konfliktech nízké intenzity to sice nemusí být na procento přesné, ale nikdo zatím důležitost letectva nezpochybnil. Letectvo se stalo faktorem, který je schopen ovlivnit strategickou situaci již za druhé světové války.

Potvrdilo se to ve Vietnamu, kde sice USA ztratily několik tisíc letadel a vrtulníků, ale protivník měl sedmimístné ztráty. Ani sovětské letectvo nebrali afghánští teroristé na lehkou váhu. Základním faktorem izraelských vítězství bylo opět letectvo. Povykování propagandistů ISIL, že letecké údery jim nepůsobí žádné škody je jen propagandou potrefené husy.

Letectvo především omezuje možnost použití obrněné techniky všeho druhu, dělostřelectva a automobilů. To jsou do značné míry nepřehlédnutelné cíle. Bojovníci ISIL již nevedou partyzánskou válku pěšáků s kalašnikovy, ale regulérní ofenzívu proti standardně vybavené a vycvičené armádě. V jejím rámci se bez palebné síly a mobility neobejdou.

Bojový či náboženský zápal jsou sice dobrou motivací a ochota zemřít mučednickou smrtí chvályhodná, ale musí přinášet efekt. Jinak se bojová morálka začne rozpadat úměrně s rostoucími ztrátami. Letectvo je nepříjemné tím, že zasahuje s minimálními ztrátami, v současném konfliktu dosud bez nich. A nepostižitelný nepřítel je doslova drtičem morálky.

Piloti NATO a dalších zemí vedou pravděpodobně údery z výšky nad 4 000 m, tedy mimo dostřel přenosných protiletadlových raketových kompletů a lehkého protiletadlového dělostřelectva. K dosažení dostatečné přesnosti proto musí používat sofistikovanější podvěšenou munici, pumy a rakety. Ta je sice dražší, ale umožňuje poměrně spolehlivě ničit výše uvedenou techniku, ale rovněž místa velení, spojení, sklady, zásoby vody a další důležitá místa v organizaci a struktuře ISIL. Jde tedy o to, aby leteckých úderů byl dostatek a irácká armáda a další ozbrojené formace ráčily bojovat za svoji zemi a rodiny.

Islamisté naštěstí svými zvěrstvy pomáhají vytvářet nenávist na straně protivníka, což je důležitý faktor k růstu odhodlání k boji.

Letecké údery proti ISIL stíhá v Evropě prazvláštní kritika, většinou na internetu. Nelze vyloučit, že část z ní pochází z kuchyně ISIL a podobných organizací a je placena petro či narkodolary. Tvrzení o neúčinnosti úderů lze označit za propagandu směřující k podlomení morálky protivníka a omezení podpory jeho obyvatelstva.

Letecké údery eliminují ztráty na životech, na něž je evropská společnost až přehnaně citlivá. Mimo to je obecně stravitelnější bojovat s islamisty na jejich půdě než v Evropě. Předsunutá obrana má řadu výhod, především z hlediska ochrany vlastního obyvatelstva.

Mazanější kritikou je poukazování na vysoké finanční náklady. Zde je třeba připomenout, že munice ve skladech stárne. Vyzní to poněkud morbidně, ale pokud se nevyužije, musí se nákladně likvidovat nebo přelaborovat, případně modernizovat.

Jestliže zbrojovky nedostanou práci, přibude nezaměstnaných se všemi sociálními a ekonomickými důsledky. V Evropě, včetně naší republiky se neustále naříká nad poklesem zbrojní výroby, ale když je možnost ji rozjet, objevují se kritici. Představa všeobjímající lásky a světa bez válek je bohužel utopií.

Ostatně chování příslušníků ISIL na dobytých územích jsou z tohoto hlediska dostatečně ilustrativní. Něco takového Evropa dosud nezažila a dávné mongolské či turecké nájezdy jsou jen slabým odvarem ve srovnání se současnou realitou života civilního obyvatelstva na územích okupovaných ISIL v Iráku a Sýrii. Všichni odpůrci leteckých útoků, zahraničních misí a výdajů na obranu by si měli představit, jak by to vypadalo v Evropě v případě občanské války vyvolané stále početnějšími islamisty.