Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Vazba není trest. Ani pro Rittiga - Leopold Černý

Novinky, Leopold Černý

Minulý týden policie letos už potřetí zadržela Ivo Rittiga. Ani tentokrát neskončil ve vazbě a následně se pokaždé objevily hlasy hovořící o dílčí prohře vyšetřovatelů a státních zástupců. Pohled posuzování úspěšnosti kauzy podle uvalení či neuvalení vazby na obviněného je však zvrácený.

Leopold Černý

Článek

Přitom se to téměř vždy zejména u tzv. „velkých“ ryb opakuje. Pokud hned nejsou vyšetřováni vazebně, vyvolává to zejména u některých novinářů značné pochybnosti. Jestli se nejedná jen o nějakou bublinu, která vzápětí splaskne, jestli jsou důkazy skutečně silné a nejsou pouze na vodě. A naopak, vazba bývá někdy chybně přeceňována i samotnými orgány činnými v trestním řízení. Občas se tak můžeme setkat s jejich pohledem zhruba v duchu – vazba byla uvalena, máme vyhráno!

Obojí je velkým nepochopením vazby jako předběžného opatření a zajišťovacího institutu pouze pro účely dalšího bezproblémového průběhu trestního řízení. Jinými slovy – aby nebylo vyšetřování například pro útěk obviněného či manipulování s důkazy třeba formou ovlivňování dalších osob mařeno. Anebo aby se trestná činnost neopakovala. Zkrátka, aby mohlo být nerušeně a pokud možno co nejobjektivněji zjištěno, co se vlastně stalo. Nic víc, nic míň.

Se samotnou trestnou činností, tedy jestli byla či nebyla spáchána, vazba nemá žádnou souvislost. Požadovat po vazebním soudu, aby během několika málo hodin celý spis nastudoval a komplexně zvážil všechny okolnosti případu, by bylo rovněž značně nepřiměřené a nespravedlivé. Zvláště u sofistikovaných, velmi rozsáhlým a dlouhou dobu prověřovaných případů hospodářského charakteru, mezi které patrně patří i ty aktuální s účastí Ivo Rittiga.

Na druhou stranu rovněž vůbec nic neznamená konstatování soudu, že samo trestní stíhání je důvodné. Jedná se o určitou formalitu, nikoho k ničemu nezavazuje. I to netřeba přeceňovat a „chlubit“ se tím novinářům jako nyní v případě dozorového státního zástupce Rittigovy kauzy. Něco jiného vazební soud konstatuje zcela výjimečně, pouze v případech zjevných excesů ze strany policie či státního zastupitelství.

Další mýtus a nesprávnost je zaměňování důvodnosti zadržení se samotným rozhodováním o vazbě. Jistě, zadržet osobu je možno pouze tehdy, když jsou u ní přítomny vazební důvody. Ovšem v kauzách, ve kterých figuruje celá skupina podezřelých a posléze obviněných, stejně jako v Rittigově případě stávajícím, jsou typicky vazební důvody z možného ovlivňování spoluzadržených přítomny takřka vždy. Zadržení všech podezřelých se tak provádí téměř pokaždé, případnou vazbu je následně nutno zkoumat pečlivěji a ne každý zadržený tam musí automaticky skončit.

Samotné rozhodování o vazbě je velmi nepředvídatelný subjektivní proces, v rámci nějž je nutno co  nejkvalifikovaněji presumovat, že se něco stane. Spíše jsou to ale pouze do určité míry podložené odhady a domněnky. Nikdo přece nemůže předem stoprocentně vědět, zda konkrétní obviněný uprchne nebo bude ovlivňovat svědky, případně trestnou činnost zopakuje. Tedy jestli tak již v předchozí době neučinil, to je pak rozhodování jednodušší. Záleží ryze na posouzení toho kterého státního zástupce a soudce, kteří si takřka vždy své rozhodnutí odůvodní a nelze jim ho jakkoliv vyčítat. Rovněž platí, že kdyby na jejich místě rozhodoval někdo jiný, mohl by mít na věc názor diametrálně odlišný...

Případů kolem Ivo Rittiga je zjevně víc a platí, že se mimo jiné musí vždy u každého obviněného zkoumat i vazební důvody. Proto je jeho opakované zadržení samozřejmě teoreticky možné. Velmi diskutabilní ovšem je zadržení číslo dvě v březnu letošního roku. To se poněkud vymyká běžné praxi a bylo patrně učiněno jen jako nesouhlasná reakce na soudní rozhodnutí, že nejsou dány důvody pro odebrání pasu. Tedy, aniž by se kromě odlišného názoru soudu jakkoliv změnila důkazní situace. Soudcem tehdy rozhodujícím o propuštění Rittiga byl tento postup dokonce označen za obcházení zákona.

Leopold Černý

Absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

V letech 1998 až 2013 působil u Policie ČR, z toho 12 let u Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Vykonával různé manažerské pozice, mimo jiné déle než 5 let ve funkci vedoucího odboru korupce a ochrany zájmů EU, kde řídil tým 50 specialistů zabývajících se vyšetřováním nejzávažnějších a nejexponovanějších případů korupce, hospodářské a finanční kriminality, zneužívání finančních zájmů EU a legalizace výnosů z trestné činnosti v rámci celé ČR.

Od roku 2014 působí jako manažer v poradenské společnosti Screening Solutions s.r.o., kde se i nadále věnuje problematice korupce, prevence a vyšetřování podvodného jednání a hospodářské kriminality v komerční sféře. Uvedená témata rovněž dlouhodobě prezentuje v rámci své přednáškové činnosti.

Úspěch či neúspěch každého případu by měl být posuzován výlučně podle pravomocného rozsudku. V konkrétních kauzách kolem Iva Rittiga si tak budeme muset na konečné rozuzlení a učinění si kvalifikovaného názoru na věc ještě nějakou dobu počkat.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám