Článek
Ale pozor. Podívejme se na celou věc pozorněji. V nejednom komentáři zaznělo, že Ukrajina je v podstatě zhroucený stát. V chaosu po Majdanu to ani nemuselo být daleko od pravdy. Ale je to pravda i dnes?
Cizí invaze mohou mít obrovský mobilizační efekt. Vzpomeňme si na krev, pot a slzy, které Churchill slíbil Britům. A na to, jak bez reptání přijali. Dost možná jsme na Ukrajině svědky zrození národa. Což je něco, s čím počítal málokdo.
A nezdá se, že s tím počítal Vladimír Putin. Jeho snadná vítězná vlna skončila na Krymu. Mohl se tam zastavit. Ale bylo třeba odvést pozornost od anexe, která bezprecedentně zasáhla poválečný řád, o jehož potvrzení se sovětští vůdci tak snažili. Pravda Clinton v Kosovu a Bush v Iráku už na jeho podkopávání nutně zapracovali. Ale i v Kosovu se vytvořil nový stát a nikoliv zvětšila Albánie. Možnost anektovat cizí území může vytvářet nebezpečnou chuť to zkusit.
Každopádně platí, že se Rusko po Krymu nezastavilo. Ale Ukrajina se zmobilizovala. Proběhly celkem demokratické volby. Putinova akce na východě zabránila volit jen malému procentu. A po skončení příměří v červenci začali jeho koně prohrávat.
Jenže Vladimír Putin s Ukrajinou prohrát nemůže. Investoval do toho příliš mnoho politického kapitálu. Doma i v zahraničí pečlivě pěstovaný vůdcovský obraz by dostal děsivou trhlinu.
Proto teď musí Rusko konflikt na východě Ukrajiny eskalovat. Jeho účast je stále viditelnější. Povstalce nahrazují zbloudilí výsadkáři na cvičení. Takový vývoj se může snadno zvrhnout do otevřené mezistátní války.
I proto je třeba najít řešení, které umožní Rusku zachovat si tvář. Které bude moc Vladimír Putin prezentovat jako svoje vítězství. Pro začátek by stálo za zvážení slíbit Rusům to, co hodně chtějí a vlastně stejně mají. Závazek, že Ukrajina nevstoupí do NATO, a Krym.
Zní to poraženecky. Ale vstup Ukrajiny do NATO by stejně hlasováním členských států neprošel. A na Krymu stačí uspořádat skutečně spravedlivé referendum a nedopadne příliš odlišně od toho minulého. Navíc není síly, která by byla schopna a ochotna Krym Rusku vzít.
Jan Ludvík
Je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií, výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK a příležitostným komentátorem veřejného dění. Studoval na Univerzitě Karlově a University of Richmond.
Doktorské studium absolvoval v oboru mezinárodní vztahy. Odborně se zaměřuje na vztah mezi politickou a vojenskou silou, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History.
Aktvní je na síti Twitter @JanLudvikSBP