S nástupem globalizace a důrazem na maximalizaci zisku se však objevil nový jev, který proměnil nejen demografickou strukturu obyvatelstva, ale někde doslova vybydlel celá města. Jednotlivé podniky a společnosti přesouvají své výrobní kapacity a kanceláře za stále levnější pracovní silou.

Ve většině zemí a v konkrétních lokalitách pak zpravidla setrvávají pouze několik let. Po ztrátě případných státních dotací, či hrozbě nutnosti zvýšit platy odcházejí a přesouvají se stále více - většinou na východ. A není tajemstvím, že velké koncerny pracovníky v Asii často nutí pracovat v hrozných podmínkách.

V případě malých živnostníků dochází k balancování mezi podnikáním a přežitím ve světě velkých hráčů. Jedná se o trend, který má negativní dopady na společnost a trh práce. V případě amerického Detroitu dokonce došlo k samotnému krachu městské samosprávy.

V přímém protikladu k tomuto negativnímu jevu stěhování výroby a tvorby dočasných pracovních míst stojí aktivita Evropské unie. Vědoma si tohoto problému se progresivně pustila do boje za obnovu sociální struktury. V západních zemích dobře funguje provázání podnikání s pozitivním dopadem na trh práce a občany podporou „sociálního podnikání“.

Cílem je umožnění úspěchu malých hráčů v konkurenci velkých firem. Zásadní podmínkou a hlavní idejí je také zaměstnání znevýhodněných osob. Mohou to být dlouhodobě nezaměstnaní, osoby se zdravotními problémy, či jinak sociálně a pracovně znevýhodnění. Jedná se o program, který z evropských peněz dotuje založení firem, jejichž cílem je sice generování zisku, ale jeho část je reinvestována do rozvoje firmy, zaměstnanců i místního regionu.  Fondy má k dispozici také Česká republika.

Cílem programu je tedy nejen zvyšování lokální zaměstnanosti, ale i podpora sociální soudržnosti a kulturního a environmentálního rozvoje. Je pouze škoda, že se tento pozitivní, na západ od našich hranic velmi rozšířený fenomén dostává do veřejného povědomí v postsocialistických zemích pouze postupně.

V minulém období strukturálních fondů byla v České republice vyčerpána pouze malá část alokovaných prostředků a z toho důvodu byl rozpočet na sociální podnikání pro další období výrazně snížen. Dalším problémem je praktická neexistence legislativy, která by sociální podnikání, včetně podniků kolektivních, ve kterých se zaměstnanci přímo podílí na správě firmy, upravovala. Dobrým vzorem pro potřebný český zákon by mohla být např. daná legislativa v Belgii, kde se sociálnímu podnikání ze strany státu dostává velké podpory.

Logika sociálního podnikání se dá ve zkratce shrnout do starého čínského přísloví: „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život“. Cílem podnikání nemá být jen generování zisku, ale také nadhodnota směřovaná k zaměstnancům a společnosti.