Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Protiraketový štít nezměnil bludný kruh izraelské strategie - Alex Švamberk

Novinky, Alex Švamberk

Izrael se poučil ze střetu s Hizballáhem v létě 2006, kdy čelil neutuchajícímu dešti raket. Vybudoval účinný protiraketový štít Železná kopule, takže aktuální ostřelování židovského státu si vyžádalo jen tři civilní oběti. Tím však poučení skončilo. Svou strategii Jeruzalém nezměnil a zopakoval stejný scénář jako při předchozích konfliktech, kdy po náletech nakonec následovala pozemní ofenzíva.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Železná kopule dokázala ochránit obyvatele židovského státu, přestože palestinský Hamás značně zmodernizoval svou výzbroj. Už neodpaluje jen podomácku vyráběné nepřesné rakety Kásam s dostřelem nějakých deset kilometrů, ale vystřeluje i vlastní střely M75 s delším doletem a také vypálil syrské rakety M-302 s dostřelem od 90 do 160 kilometrů.

V prvním týdnu žádná raketa nikoho nezabila, což je důležitější než zveřejněná úspěšnost systému 90 procent, která roste s dostřelem. Jedinou obětí byl rabín dobrovolník, kterého zasáhla střepina z minometného granátu, když nesl vojákům u Erezu jídlo. Před minometnou palbou zatím žádný štít nechrání.

Scénář se opakuje

Železná kopule potvrdila technologickou převahu Izraele. Bohužel další poučení si z předchozích konfliktů izraelské vedení nevzalo. Odpovědí na palbu ze strany Hamásu bylo v prvním týdnu opět ostřelování z děl i neustálé nálety na pásmo Gazy. Zasaženy byly tisíce cílů a ještě před zahájením pozemní ofenzívy zahynulo v pásmu Gazy na 235 Palestinců, často civilistů.

I když ti sloužili často jako živé štíty, protože se rakety na Izrael odpalují z dvorků domů, s každým dalším mrtvým Palestincem Izrael ztrácel podporu a jeho masivní odveta opět působila neadekvátně.

Izrael nakonec podobně jako za letní války v Libanonu v roce 2006 nebo na přelomu let 2008 a 2009 v době operace Lité olovo sáhl po deseti dnech k pozemní ofenzívě, kterou už od počátku hrozil, i když izraelská média psala o tom, že štít pozměnil konflikt a umožnil ji odkládat.

Není to překvapivé. Od druhé světové války se opakovaně ukazuje, že meziválečná Douhetova doktrína je fikcí a samotné letecké údery vítězství nepřinesou. Afghánistán je toho příkladem.

Pozemní ofenzíva, bez které by nebylo skutečně možné účinněji zasáhnout proti palestinským radikálům, ovšem výrazně zvýšila počet obětí, který po dvou týdnech překročil pět set a ve čtvrtek dosáhl sedmi set. Vyžádala si i přes třicet oběti na izraelské straně. Navíc musí jít do větší hloubky, než v době, kdy palestinské rakety měly dostřel jen deset kilometrů.

Těžko přitom lze očekávat, že by letošní pozemní ofenzíva přinesla diametrálně odlišné výsledky od té z počátku roku 2009.  Dlouhodobý klid nepřinese.

Jen utvrdí Palestince v tom, že Izrael je nemilosrdný nepřítel, kterého je - jak tvrdí nejradikálnější skupiny - nutné definitivně zničit, jinak nenastane v Palestině mír. Hamás se tak bude schopen snáze udržet u moci, protože problémy, které má, svede na Izrael a vyhlásí se za jediného skutečného ochránce Palestinců.

Nákladná obrana

Scénář ostřelování a následných izraelských protiútoků se tak může za pár let zopakovat, což ovšem pro Izrael není nijak výhodné. Historie vojenství učí, že se nakonec každá obrana překoná. Palestinci nemají prostředky na vývoj střel, které štítem proniknou, ale možná najdou jiný způsob boje, který způsobí Izraeli větší problémy. Stačí si vzpomenout na intifádu.

I opakování scénáře za stejných podmínek představuje pro Izrael problém. Protiraketový štít je extrémně finančně náročný. Každé jedno jeho použití vyjde na 20 000 až 40 000 dolarů, což je cena značně překračující náklady na výrobu těch nejjednodušších a nejrozšířenějších raket Kásam, které se odhadují na 1000 dolarů. Nemluvě o tom, na kolik přichází vývoj a vylepšování štítu.

Hamás přitom má značné problémy, v důsledku změn v regionu ztrácí své příznivce. Sýrie se zmítá v občanské válce, ve které se další spojenci radikálního palestinského hnutí  - Írán a libanonský Hizballáh - angažují na straně prezidenta Bašára Asada a Gaza tudíž stojí stranou. V Egyptě už nevládne spřízněné Muslimské bratrstvo, z jehož lůna Hamás vzešel, po vojenském převratu bylo postaveno mimo zákon a označeno za teroristickou organizaci.

Místo toho, aby Izrael využil oslabení Hamásu a momentální technologické převahy, která umožňuje ochránit obyvatelstvo židovského státu, a nechal hnutí vyhnít a doufal, že se moci chopí umírněnější frakce, opakuje scénáře z minulosti, které konvenují jestřábům, ale neosvědčily se.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu volí silové řešení, které dodává věrohodnost Hamásu i jeho ozbrojenému boji. Hovoří dokonce o tom, že stažení z pásma Gazy za Ariela Šarona bylo chybou, na kterou nyní Izrael doplácí, a tvrdí, že pokud by se stáhl z okupovaného západního břehu Jordánu, vytvoří tak dvacet nových Gaz. Jasně tak dává najevo, že se s vyhlášením palestinského státu v brzké době počítat nedá. Jeho vznik v budoucnosti komplikuje neustálým rozšiřováním osad na okupovaných územích. To vše ale posiluje nekompromisní palestinské radikály, kteří jsou ochotni umírat mučednickou smrtí.

Reklama

Výběr článků

Načítám