Pochopitelně v rámci nějakého Operačního programu typu VSIRI26 – Vzdělání Stabilita Inovace Regionální Implementace (26 nic neznamená, to je tam jen proto, aby vše bylo ještě více záhadné a více připomínalo Kafkův Zámek).

Napadlo Vás někdy, proč na školách nevisí cedule třeba „Tato škola je financována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, prostřednictvím kraje Vysočina“? Nebo „Děkujeme Ministerstvu financí, daňovým poplatníkům a obci Lhota za podporu“?

Přitom „národní“ a místní příspěvky jsou mnohonásobně vyšší.

Vyvěšují si penzisté na dveře ceduli „Obyvatel tohoto bytu je podporován z průběžného důchodového systému“? + správné logo Správy sociálního zabezpečení, Ministerstva financí a znak České republiky.
Vytetují Vám nad jizvu od slepého střeva „Tato operace byla uskutečněna s podporou VZP, státního příspěvku na zdravotní pojištění a Ministerstva zdravotnictví“?

Je mezi podporou Evropské unie a státu/obce nějaký rozdíl? Je to první dar a to druhé nějaká povinnost?

Rozhodně NE.

Evropské granty probíhají zhruba takto:

Česká republika sebere peníze daňovým poplatníkům. Tedy lidem a firmám na svém území.

Poté je několika příkazy k úhradě posílá v mnohamiliardové výši do Bruselu.

Pak se za dozoru velkých hráčů, megalobistů a eurokmotrů nastavují operační programy, aby se peníze nevrátily občanům, ale využily se na ty „správné programy“ se správnými dodavateli.

Tyto již rozhodnuté operační programy za bedlivého dozoru různých „místních hráčů“ se vrací do republiky.

Zde to způsobuje korupci, ničení trhů (jeden hotel dostane na rekonstrukci 60 miliónů, druhý nic) a další „dobro“.

Ředitel školy sepisuje složitou navzájem provázanou žádost ve specializovaném programu, která se skoro nedá vyplnit.  Když chce uspět, bude chytřejší zaplatit dvě stě tisíc specializované firmě, která „podniká“ v oboru sepisování a podávání žádostí o eurodotace. Jsou v každém kraji. Často si peníze berou až po „přiklepnutí“ dotace –  humánní a ekonomické (a „věří si“ :-)).

Pak do školy doputuje dotyková tabule (vyrobená na Tchaj-wanu, francouzský kapitál dodavatelské firmy), která má výrobní cenu 20 tisíc a reálnou 600 tisíc. Tedy jak plat paní učitelky na dva roky nebo její ztrojnásobení platu.

Pak konečně může jít školník přidělat děkovnou ceduli.

Čím větší, tím lepší.

Tento komentář byl zpřístupněn čtenářům s podporou Borgis a.s.; Novinky.cz, Operační program „K4-5N – Komentáře“ a za podpory Hewlett-Packard; Google Chrome Gmail; limonáda ZON; Pekařství Na Stírce; Lipno Madeta a modré kancelářské židle neznámého původu.