Článek
Pro milovníky adrenalinu možná tato země představuje hráčský stolek, za nímž sedí tři hráči pokeru a za nimi stojí další dva aktéři, kteří ani tak nekibicují, jako spíš pozorují, jak se hra bude vyvíjet. Jde ale o osudy miliónů.
Rozehrávačem přinejmenším nejvíc viditelným se asi k vlastnímu překvapení stala Evropská unie. Ta jako by nabídkou asociační smlouvy Ukrajině přehlédla, že vstupuje na nebezpečné území. Aniž by se ještě dokázala vymanit z ekonomické krize, tohle určitě neměla zapotřebí. A určitě za to zaplatí.
Představitelé EU také podcenili, že geostrategický význam Ukrajiny významně vzrostl s přípravou vytvoření Eurasijského svazu. Měl by být založen v příštím roce a mít podobu právě EU. A to se stalo jablkem sváru, protože představitelé EU, konkrétně José Manuel Barroso, se postavili proti tomu, aby Ukrajina při posilování kontaktů s EU mohla zároveň vstoupit i do jisté konkurenční organizace.
Predikce důsledků záměru EU nezafungovala, selhaly nebo byly ignorovány zpravodajské služby a chyběla i politická intuice, že na takovou příležitost Vladimír Putin čeká. Nezakrýval, že pád Sovětského svazu považuje za osudnou chybu a Rusku chce vrátit dřívější prestiž. Škoda, že nevolil modernější cesty než jako Rusko v minulosti.
Spojené státy nemohly zůstat stranou. Barack Obama sice skóroval pokusem skončit s jadernými zbraněmi a resetem s Ruskem, ale u obou nohou měl olověné koule: jednu spojenou s finanční krizí, druhou s Irákem a Afghánistánem, takže jen ustupoval. Jeho mandát skončí nebývalým státním dluhem a přes vojenskou moc oslabením amerického leadership. To ovšem spíš zavinili jeho předchůdci.
Čína moudře nebo spekulativně, jak pro koho, zůstala mimo. Z hlediska územního rozložení sice heterogenní, ale nábožensky vnitře stmelený islámský svět s nezkrotitelným a nezkrocovaným militantním jádrem také čeká, i když z jiných důvodů. Od pokeru neodcházejí jen vítězové.
Převládá optimistické mínění, že ukrajinská krize znovu Spojené státy s Evropou spojila. Bylo by to potěšující. Zatím lze s Hamletem z obou stran konstatovat jen slova, slova, slova. Stejně tak lze zapochybovat o Obamově mínění, že se Rusko dostává do izolace. Ale tahle země se ve srovnání s námi má kam obrátit, i když Čína se chová opatrněji, což ovlivňuje i Šanghajskou organizaci o spolupráci a BRICS.
Antonín Rašek
Původní profesí voják, který současně vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie a historie. Po 21. srpnu 1968 byl z armády propuštěn, rehabilitace se dočkal po listopadu 1989. Stal se civilním náměstkem ministra obrany a ředitelem Institutu pro strategická studia. Spolupracuje se Střediskem bezpečnostní politiky UK. Je autorem devatenácti románů.
Možná se nakonec k politice resetu vrátíme. Vstoupí-li ale Rusové do východních regionů, tenhle krok se nadlouho oddálí. Česká zahraniční politika sice průběhu této velmocenské hry může spíš jen přihlížet, ale určitě neudělá chybu, bude-li působit uklidňujícím dojmem.