KOMENTÁŘ: Jsme připraveni na hrozby? – Antonín Rašek

Jsme vůbec na takové a jiné události připraveni?

Říká se, že nejúčinnější zkušeností národů jsou katastrofy. Tahle pravda zčásti zafungovala i v naší zemi. Po povodních máme lépe fungující integrovaný záchranný systém. Mnoho měst nacvičuje řešení hrozeb, a to nejen těch, ke kterým už došlo, ale i preventivně. Praha se připravovala na povodně i na blackout. Ten hrozil dvakrát přetoky elektřiny z německých větrných elektráren.

Vytvořit podmínky pro minimalizaci rizik není snadné a laciné. V každém okrese existuje na pracovištích, v dopravní síti, ve veřejných a společenských zařízeních, v domácnostech i jinde kolem dvaceti tisíc míst a situací, kde došlo nebo může dojít k ohrožení životů a zdraví a vážným materiálním škodám.

Není možné v plném rozsahu reagovat na vše, nutno stanovit priority. Určitě jimi jsou letiště, železnice, metro a dálnice. Při souběhu mimořádných událostí v jedné chvíli by potřebné schopnosti mohly chybět. Převažuje mínění, že se těmto otázkám více věnují v krajích a městech.

Na centrální úrovni je nutné co nejrychleji novelizovat bezpečnostní, obrannou, vojenskou a jiné strategie. Ty je třeba i koordinovat posílením útvaru na Úřadu vlády. Posoudit je nutné zvláště hypotézu, že na přípravu obrany budeme mít několik let čas. Výhodou je, že pro přijetí nových opatření se vytvořilo lepší klima. O mnoha pro politickou korektnost tabuizovaných problémech se dá víc mluvit. Zvláště o politické odpovědnosti za obranu a bezpečnost a predikci hrozeb zpravodajskými službami.

Výslech kapitána jihokorejského trajektu varovně upozornil, že je nutné se věnovat výběru řídících pracovníků, kteří za záchranné aktivity odpovídají, aby byli schopni překonávat zátěžové situace při jejich řešení. Existují psychologické postupy, které jsou schopny tyto osobnosti identifikovat.

Jako tomu bylo v historii vždy, je lépe se připravovat předem, než nás k tomu donutí katastrofy samotné. To se poté dělá hůř.