Článek
Bude to asi trvat ještě dlouho, než se stranám podaří české veřejnosti vysvětlit, pokud ovšem chtějí, jak podstatně rozhodování tohoto parlamentu ovlivňuje náš život a jak tento parlament spolupůsobí s národními parlamenty.
Je také málo známé, jak působí demokratické mechanizmy v EP. V tomto parlamentu se totiž musí zohlednit dva principy: Politický směr a národní příslušnost poslanců. Proto tento parlament nemůže rozhodovat nějakou závěrečnou většinou podle politického charakteru dané normy – uražené by byly nezohledněné národní skupiny. Parlament svá rozhodnutí musí diskutovat a konstituovat podle obou dimenzí. Výbory a frakce jsou proto velmi důležité, zde se vyrovnávají zájmy a konflikty, a pak je závěrečné hlasování víceméně předvídatelné. To ovšem není žádný deficit, ale zohlednění důležitých zájmových perspektiv celého společenství.
Hrozbou květnových voleb do EP je narůstající popularita radikálních stran. Třeba ve Francii: Marine Le Penová a její strana je jen jedním z příkladů. Přesto existují v EP mechanizmy, které vliv nacionalistických radikálů omezují. Patří sem například tříminutové omezení projevu poslanců ve většině debat. Tak má větší šanci podstatná zpráva než populistické tlachání. Mikrofon se prostě vypíná.
Přesto se stále znovu debatuje o populistických stranách. Německý Ústavní soud například srazil minimální počet hlasů jednoho uskupení potřebný ve volbách do EP ze tří procent na nulu (v Bundestagu je to 5%). Tím posílil i pravděpodobnost zvolení německých radikálních poslanců. I z jiných zemí se do parlamentu chystají odpůrci evropské integrace. Ale opět: V EP existují pojistky. Dvě frakce, sociálně demokratická a křesťansko-demokratická zůstanou ve většinové pozici a přes některé rozdíly budou umět onen z dobrých důvodů odlišný systém demokratického rozhodování ochránit a pokračovat ve své stabilizační aktivitě.
Jaroslav Šonka
Odborník na evropskou politiku. V letech 1995 – 2011 na Evropské akademii Berlín, 2012 - 2013 ředitel Evropského institutu odkazu šoa. Od konce 80. let poradce v oblasti transformace posttotalitních zemí. Publikuje k tématům mezinárodních vztahů, transformačních procesů a kulturní identity.
Jedna věc je ovšem nerozhodnutá: Nejsou ony centrifugální tendence schopné do příštích voleb získat ještě více a tento důležitý stupeň rozhodování nahlodat? Politické strany budou muset Evropský parlament vysvětlovat mnohem více, než se děje. Této nutnosti naprosto neodpovídá, když české strany dost primitivně hovoří jen o ochraně tzv. národních zájmů. Mohou být národní zájmy v definici komunistů a křesťanských demokratů stejné? Pokud ne, nejsou to národní zájmy. A co když mají třeba křesťanští demokraté společné zájmy napříč, přes hranice států či národů? Pak o tom politické strany musí hovořit.