Článek
Trpasličí galaxie UGC 5228 leží ve vzdálenosti přibližně šestnácti miliónů světelných let od Země směrem, kde na obloze vidíme souhvězdí Lva. Ve srovnání s naším hvězdným ostrovem je to opravdu trpaslík. Ve viditelném světle zabírá v prostoru asi šest na čtyři tisíce světelných let. Pro srovnání. Pokud byste posvítili dostatečně výkonnou žárovkou na jednom konci naší Galaxie, počká si pozorovatel na druhé straně asi sto tisíc let, než si toho všimne. Pochopitelně pouze v případě, že nebude putující záření cestou úplně pohlceno či rozptýleno jinam.
Na fotografii UGC 5228 ve viditelném světle není také nic zajímavého. Mnohem zajímavější pohled se ale naskytne ve chvíli, zobrazíme-li tuto část oblohy radioteleskopem. S dostatečně velkou anténou a dobrým úhlovým rozlišením se okolí UGC 5228 radikálně změní.
Titěrnou centrální partii totiž obklopuje obří oblak vodíku, dosahující řádově větších rozměrů. Odhadem asi čtyřicet jedna na dvacet osm tisíc světelných let. Ani to není neobvyklé. Primordiální (tedy původní ) látku galaxie během svého vývoje odfukují do okolního prostoru. K dalšímu výraznému pohybu hmoty pak dochází například při intergalaktických srážkách.
V případě UGC 5228 je ale situace unikátní v tom, že podle všeho nebyla tato vodíková obálka vůbec do procesu formování centrální partie zapojena! Nezávisle na tom co se děje poblíž centra, obíhá netknutý vodík v podobě, v jaké se do tohoto prostoru kdysi dávno dostal. Nezdá se, že by byl obohacen o těžší prvky, které produkují stálice během svého vývoje, ani poznamenán průchodem blízké galaxie.
O tom, jaké mechanismy v tomto koutu vesmíru probíhaly v minulosti, se můžeme zatím jenom dohadovat. Další pozorování mohou ukázat, že některé původní konfigurace rozložení látky takovou možnost připouštějí.
Je-li centrální hmota malá, nemusí gravitační účinky ovlivňovat takto vzdálené partie vůbec. S nepříliš velkou energií poblíž gravitačního centra galaxie také nemusí probíhat bouřlivé procesy, které by dodávaly energii vzdáleným oblastem ve formě výtrysků látky, které pozorujeme u galaxií s aktivním jádrem. Může se ale stát, že jsme svědky unikátní fáze stadia vývoje, která vnese víc světla do našich představ o galaktickém vývoji a pravidlech formování hmoty. Uvidíme.