Pro špionážní a monitorovací létající roboty přichází v úvahu solární pohon složený z velkého množství fotovoltaických článků v mimořádně rozměrných křídlech. Takový letoun však může operovat pouze ve velkých výškách nad oblačnou vrstvou a musí mít na palubě akumulátory, které by dovolovaly překlenout období noci. Pro bojové nasazení se proto solární pohon nehodí.

Někteří armádní konstruktéři proto oprášili tajné projekty z 50. let 20. století, kdy byly prováděny pokusy s jaderným pohonem těžkých letounů. Experimentální odlehčený reaktor tehdy například létal v americkém bombardéru B-52 a zcela vážně se pracovalo na vývoji létající střely s náporovým motorem, v němž by se vzduch prudce ohříval při průchodu mezi palivovými články reaktoru.

V místě dopadu by se pak k ničivému účinku jaderné hlavice přidalo ještě i zamoření ze štěpného materiálu v motoru. Na podobných projektech se pracovalo také v SSSR. Konstruktéři z amerických armádních laboratoří nyní navrhli přestavět na jaderný pohon osvědčený bezpilotní prostředek Global Hawk.

Tento stroj o startovní hmotnosti 11 tun unese tunu užitečného nákladu a se současným reaktivním pohonem v běžné konfiguraci vydrží ve vzduchu 25 hodin. S pomocí přídavných nádrží se podařilo tuto dobu prodloužit tak, že dokázal uletět trasu z USA do Austrálie dlouhou 12 000 kilometrů, tím však možnosti bezpilotních letounů s klasickým pohonem končí.

Armádní konstruktéři proto navrhují nahradit motor Global Hawku jaderným zařízením, v němž by vzduch ohřívalo pronikavé záření produkované radioaktivním prvkem hafniem. Takový pohon by mohl být menší a lehčí než klasický jaderný reaktor a s jednou náplní by mohl pracovat celé měsíce. Podle armádních odborníků je jaderný letecký motor v bezpilotním letadle bezpečný - lze však pochybovat o tom, že se jim o tom podaří přesvědčit veřejnost a ekologické organizace. Podle některých konstruktérů by bylo možné přestavět bezpilotní letoun Global Hawk na jaderný pohon.