Mohlo by se zdát, že nový krytý park na okraji japonské metropole Tokia - jeden z nejméně tuctu po celém Japonsku - je přehnaně chráněným prostředím pro děti v jedné z nejbezpečnějších společností na světě. Ale pro mnohé japonské rodiče jsou takové parky logickou a přiměřenou odezvou na sérii drastických zločinů spáchaných na dětech.

Park pro děti s názvem Útočiště snů reaguje na tyto obavy, jakož i na japonskou zálibu v čistotě a ochotu marnotratně utrácet peníze v zájmu dětí. Na tom má svůj podíl pokles porodnosti a růst počtu rodin s jedním potomkem.

"Tady se cítím natolik bezpečná, že své holčičce dovolím i to, aby mi zmizela z dohledu," libuje si Jukiko Macušitová, která sem chodí se čtyřletou dcerkou. "Když už se něco stane, je pozdě bycha honit."

V Japonsku stoupá počet únosů

Pro mnohé Japonce už je příliš pozdě. Únosy dětí stouply od roku 2001 o 25 procent a záplava odporných vražd - tělo jednoho zavražděného děvčátka bylo objeveno nacpané do bedny, jiné bylo nalezeno s desítkami ran do hrudi - k smrti vyděsila národ, jehož rodiče milují své ratolesti opičí láskou až do jejich dospělosti.

Pečlivě promyšlené, důkladně zabezpečené japonské parky jsou součástí všeobecného trendu bdělejšího dohledu nad dětmi. Podél tras, jimiž chodí děti do školy, jsou rozestavovány hlídky a někteří rodiče dokonce vybavují potomky batůžky se zařízením GPS k určování polohy a bezpečnostními sirénami.

Zmíněné parky jsou názornou ukázkou toho, jak daleko jsou japonští rodiče schopni zajít ve snaze ochránit své ratolesti. Matky přivádějící děti do Útočiště snů musí vyplnit přihlášku a předložit ke kontrole osobní doklady, které jim pak na rok zaručí členství. Na děti dohlíží asi dvacítka uniformovaných zaměstnanců parku a hlídá je také 16 bezpečnostních kamer. Návštěvníci jsou rovněž povinni z bezpečnostních a také hygienických důvodů uložit obuv do zamykaných schránek.

Kola kočárků je potřeba omývat

Personál také úzkostlivě dbá na čistotu. Matky, které přijíždějí s "golfáči", jsou požádány, aby omyly kolečka antibakteriálním roztokem. Ve velkých parkových pískovištích je sterilizovaný písek.

Přestože v krytém zařízení nejsou psi ani kočky - a tudíž ani jejich exkrementy, které jsou postrachem rodičů maličkých dětí - zaměstnanci denně prosévají písek z pískovišť ve snaze odstranit z něj jakékoliv předměty.

Rodiče a děti platí 420 jenů (79 korun) za osobu za první hodinu a 210 jenů (asi 39 korun) za každou následující půlhodinu.

Vzhledem ke zjevnému úspěchu Útočiště snů chce jeho provozovatel vybudovat v Japonsku v příštích pěti letech dalších více než 30 podobných zařízení.