Zákony nebeské mechaniky hovoří jasně. Protože Mars obíhá kolem Slunce ve střední vzdálenosti 1,5krát větší než Země, trvá mu jedna otočka kolem ústřední hvězdy 686 dnů. Naše Země obíhá rychleji a tak uplyne vždy 26 měsíců než Mars "dohoní". Nastane tzv. opozice, kdy je vzdálenosti mezi oběma planetami nejmenší. A tehdy se otevírá startovací okno pro lety kosmických lodí k Marsu. Taková situace nastává právě nyní a využije ji hned trio pozemských robotických průzkumníků.

První evropská výprava

Jako první se na více než půlroční putování meziplanetárním prostorem vydá evropská sonda Mars Express. Jedná se o vůbec první samostatnou sondu Evropské kosmické agentury (ESA) zaměřenou právě na výzkum Marsu. ESA se už významně podílela na přípravách ruské sondy Mars '96, pro kterou připravila řadu experimentů. Tato sonda byla ovšem vinou selhání nosné rakety zničena jen několik hodin po startu dopadem do Pacifiku. Plány některých přístrojů původně vyvinutých pro tento projekt byly oprášeny, přístroje vybaveny modernější elektronikou a nyní se vydají k Marsu znovu. I tentokrát se start uskuteční za pomoci ruské rakety z kosmodromu Bajkonur. Start komerční rakety Sojuz vybavené horním stupněm Fregat je připraven na 2. června.

Kosmická sonda je přibližně tvaru krychle o největším rozměru 1,8 metru a hmotnosti 1180 kilogramů. Na palubě nese sedm přístrojů a rovněž přistávací modul Beagle 2. K Marsu by měla dorazit kolem 26. prosince letošního roku. Poté přejde na oběžnou dráhu kolem planety, s výškou 250 kilometrů nad jejím povrchem a oběžnou dobou 6,7 hodiny.

Evropští vědci doufají, že sonda Mars Express bude schopna přinést konečné důkazy pro existenci vody na planetě. Radar MARSIS pracující na rádiových vlnách s nízkou frekvencí je určen k pátrání po podpovrchových zásobárnách vody, jejichž existenci naznačila data pořízená sondou Mars Odyssey. Spektrometr PFS bude měřit přítomnost vodních par a další přístroj s názvem ASPERA interakci slunečního větru s atmosférou planety s cílem určit, zda mohlo dojít v minulosti k odfouknutí její části a úniku vody do meziplanetárního prostoru. Kamera má za úkol pořídit barevné snímky povrchu celé planety s rozlišením 2 metrů, zatímco spektrometry SPICAM a OMEGA budou studovat její atmosféru a složení povrchu.

Na povrchu přistane Beagle

Velká pozornost je věnována modulu Beagle 2 postaveného britskými vědci. Ten, ač váží pouhých 30 kg, je doslova nabit vědeckými přístroji. Po oddělení od orbitálního modulu bude jeho průlet atmosférou zbržděn padáky a posléze přistane obalen ochrannými airbagy. Jako oblast přistání je vybrána Isidis Planitia, o které se vědci domnívají, že byla v minulosti zaplavena a mohla by uchovávat stopy života. Modul je vybaven robotickým ramenem, které bude odebírat vzorky okolních hornin. Jejich analýza bude probíhat uvnitř modulu, kde je umístěno 12 pícek sloužících k pomalému ohřevu vzorků v kyslíkovém prostředí za účelem zjištění přítomnosti dvou různých typů uhlíku - 12 a 13. Tento experiment vychází z pozemských zkušeností, protože organismy mají tendenci obsahovat více uhlíku-12 než uhlíku-13. Pomocí použité metody byla dokázána existence života na naší planetě v době už před 4 miliardami let.

Součástí ramene je rovněž miniaturní geologická laboratoř vybavená stereo kamerami, mikroskopem a vrtáčkem schopným dostat se do hloubky 1 cm pod povrch kamenů. Prvkové a mineralogické složení kamenů bude zkoumat dvojice spektrometrů. Dalším zajímavým experimentem je jakýsi "krtek" označený PLUTO, který se provrtá do hloubky až 1,5 metru pod povrch, aby zde opět odebral vzorky pro pícky uvnitř modulu.

Modul dostal své jméno podle slavné lodi Beagle, na které přírodovědec Charles Darwin obeplul kolem roku 1830 svět. Během této plavby získal důkazy, které vedly k zformulování evoluční teorie. Následovník nesoucí stejné jméno by mohl naopak získat důkazy pro existenci života na Marsu ať už minulého tak i současného. Někteří vědci ovšem pochybují o tom, že za pomoci přístrojů, které jsou na modulu k dispozici, je možno toto dokázat.

Orbitální sekce by měla pracovat minimálně po dobu dvou marsovských roku, ale prozíravě je vybavena dostatečným množstvím paliva pro korekční manévry na další dva roky. Na rozdíl od ní je životnost modulu Beagle 2 omezena dobou, po kterou bude schopen získávat dostatečné množství sluneční energie. V prašném prostředí na povrchu Marsu to může být jenom několik dnů.

Příště: Dvojice roverů na Mars