Článek
Slavnostního ceremoniálu plného emocí se zúčastnil i newyorský architekt Dominic Habsburg, který se do své původní vlasti vrátil po 58 letech. Spolu s ním přijeli i jeho sestry Maria-Magdalena Holzhousenová a Elisabeth Sandhofenová. "Nemám slov, jak poděkovat rumunskému lidu, že nedovolil, aby tato nespravedlnost (konfiskace komunisty) pokračovala," řekl osmašedesátiletý Habsburg, který ještě jako malé dítě chodil v místní vsi do školy.
Od té doby se ale hodně věcí změnilo a v současnosti v "podhradí" žije 6500 lidí a celá oblast je spíše turistickým střediskem. "Nemůžeme vrátit čas a napravit chyby, ale tohle je prostě spravedlnost," řekl člen jednoho z nejmocnějších šlechtických rodů.
Hrad zůstane otevřený lidem
"Jméno Bran a sám hrad by měly být navždy symboly spravedlnosti a cti Rumunska, země mých předků a země, kterou jsem vždy miloval," dodal. Upozornil však, že v žádném případě neuvažuje o změně jména hradu na Drákulův.
"Je to jen pohádka. Myslím si, že by to nebylo správné," doplnil. Turisté se nemusejí obávat, že by staronový majitel hrad zavřel před veřejností. Zakazuje mu to smlouva s ministerstvem kultury. Vládní úředníci si uvědomují, že hrad je pro místní region spásou. "Všichni v Branu pracují v cestovním ruchu," řekl třiapadesátiletý Nicu Solovastru, který nedaleko hradu prodává ovčí sýr a kořalku. Podle svých slov doufá, že Bran nadále zůstane vyhledávanou turistickou destinací.
Hrad, kde údajně často pobýval kníže Vlad, později známý jako Drákula, ročně navštíví 400000 turistů. Zhruba polovinu návštěvníků přitahuje právě legenda o knížeti, který nechvalně proslul nabodáváním svých nepřátel na kůl. Pověsti o Drákulovi živí i místní obchodníky. K dostání jsou Vladovy portréty, sošky, ale i "Drákulovo víno". O nic méně zajímavá však není ani modernější historie hradu. Habsburkové se zde těší velké oblibě i proto, že za druhé světové války pracovali v místní nemocnici a ukrývali britské a americké občany, poté, co se Rumunsko přidalo na stranu nacistického Německa.
Stejný osud je potkal i o několik let později, kdy ukrývali etnické Němce, které Rumuni po válce často deportovali do pracovních táborů v Sovětském svazu.