Článek
Líder supremo odpověděl po svém - začal psát ironické zprávy o svém zdravotním stavu, který je jinak střeženým tajemstvím.
"Lékaři mě vyměřili krutý trest: tři čtyři dny v naprostém klidu," postěžoval si v dopise, kterým se omluvil z neúčasti - vůbec první - na jednání parlamentu, Národního shromáždění lidové moci. Pro stále aktivního Castra byl klid na lůžku po bodnutí hmyzem skutečně nesnesitelnou povinností.
Z banálního případu se však vyvinula infekce a comandante musel zůstat v posteli téměř dva týdny. Kntakt s děním však udržoval zprávami, nadepisovanými "mým spoluobčanům".
"Pokusím se vám co nejpodrobněji vylíčit onu směšnou záležitost, která mě od vás odřízla," slíbil Kubáncům jejich vůdce. V neděli, kdy se poprvé od nehody objevil na veřejnosti, zveřejnil místní tisk jeho obšírné svědectví o vlastní nemoci.
Rekordní šňůru musel přerušit
"V noci z 16. prosince jsem zaznamenal nepříjemný pocit na levé noze, přibližně uprostřed mezi kolenem a kotníkem. Nalezl jsem narudlou skvrnu, na omak teplou a trochu bolestivou. Zřejmě mě kousl nějaký mravenec, komár nebo jiný hmyz. Vzpomínám si, že ráno jsem si to místo škrábal a tak si způsobil nevyhnutelné lokální zranění kůže. Oportunistické chorobné zárodky, které se zdržují na lidské pokožce, zřejmě znežily příležitosti a pronikly do mého těla. Lékaři tyhle záležitosti připisují bakteriím stafylokokus. Doporučili mi studené obklady, poručili držet nohu ve vodorovné poloze (nestavět se na nohy!) a předepsali jakési pilulky.
To jsem svědomitě dělal následující dva dny," pokračuje Fidelova zpověď nemocného. "Večer jsem však měl v plánu setkání s našimi diplomaty a protože jsem tam prostě musel, tak jsem tam šel. Po akci mi ale noha zrudla víc a to, co bylo zpočátku pouhým zánětem pokožky (celulitis), hrozilo přerůst v zánět lymfatický."
Castro dál popisuje svůj vnitřní boj s lékařským příkazem a touhou "překonat vlastní olympijský rekord v účasti na jednání parlamentu", z něhož za 25 let jeho existence nikdy nevynechal "jedný den, jedinou minutu ani vteřinu".
"Má vedoucí politická noha"
"Nezbylo mi než bránit mou levou nohu, tu, s níž jsem hrával fotbal, plaval, lezl po horách, kličkoval v Sierra Maestra (kde byl jím vedený povstalecký štáb během revoluce koncem 50. let), vedl naše vojáky na pláži Girón (místo americké intervence proti Kubě) a pochodoval v čele lidu na manifestacích. Bylo to moje vedoucí politická noha. Nikdy mě nezradila a tak jsem ji přece nemohl zradit ani já."
Nakonec se Castro, známý svou pílí a pracovitostí, přiznal, že asi do hloubky nepochopil, co je to celulitida, lymfangitida, antibiotikum atd, ale zato se prý stal zavilým nepřítelem komárů a všeho škodlivého hmyzu. "A přísahal jsem, že už si nikdy nebudu škrábat ďobance," napsal.