"Základní tvar kamene je dílem přírody," připouští Bednarik v článku. "Úpravy jsou však zřetelné a dostatečně průkazné." Stáří sošky má být přibližně 400 sta tisíc let.

Kámen nese stopy po cílených úderech

Kámen s rýhami, znázorňujícími krk, paže a nohy, nese zřetelné stopy po cílených úderech kamenným kladivem. Rezavě červené skvrny na jeho povrchu jsou podle Bednarika zbytkem barviva - jejich chemické složení odpovídá okrové hlince, kterou dodnes používají k dekorativním účelům přírodní národy.

"Žádný jiný objekt z místa nálezu stopy těchto chemikálií nenese," zjistil Bednarik. V několikacentimetrové vzdálenosti od sošky navíc vědci vykopali i příslušné kamenné nástroje. Bednarik dokonce provedl pokus, při němž podobný kámen odpovídajícím způsobem opracovával. Mikroskopická analýza pak potvrdila, že stopy po úderech odpovídaly stopám na povrchu sošky.

Soška pochází z vykopávek, vedených u města Tantan v roce 1999 německým archeologem Lutzem Fiedlerem, a Bednarik ji zkoumal jakožto šéf Mezinárodní federace skalního umění (IFRAO). Byla nalezena 15 metrů pod současným povrchem v geologické vrstvě odpovídající paleolitickému acheuliánskému období v letech 1,2 miliónu až 300 tisíc let před n.l.

Pochyby z univerzity v Illinois

Někteří antropologové však tvrdí, že tehdejší představitelé lidského rodu, jedinci druhů Homo erectus (Človek vzpřímený) a H. heidelbergensis (Člověk heidelberský), nebyli schopni tak abstraktního uvažování, a tedy tvorby sochařských artefaktů. "Je to náhodný výsledek erozních procesů," oponuje významu Bednarikova objevu Stanley Ambrose z univerzity v americkém Illinois.

Jeho pochyby zesiluje precedens kolem jiného vědeckého sporu: dvě stě až tři sta tisíc let starý předmět z izraelského Berekhat Ram, nalezený v roce 1986, byl původně rovněž prezentován jako senzační první lidský artefakt. Badatelská obec to pak později označila za nepodložené tvrzení.