Osmačtyřicetiletá Sue Storerová si u zaměstnaneckého soudu stěžuje, že byla na jedné střední škole v Bristolu vystavena soustavnému "sexistickému a nátlakovému" jednání ze strany svých kolegů, které ji nakonec dohnalo ke zhroucení a opuštění školy.

Jako hlavní důkaz svého trápení uvádí, že škola jí přes opakované žádosti odmítala vyměnit židli, která při každém dosednutí vydávala zvuky jako při pšoukání. Přitom ostatní kolegové dostali židle nové a muži mezi nimi byli "zvýhodňováni".

Storerová žádá, aby soud rozhodl, že jednání školy bylo příčinou jejího nespravedlivého odchodu ze školy, a přiznal jí náhradu za ušlý výdělek.