"Ráda zkouším nové věci. Nezvyklé situace člověka provokují a obohacují. Díky té malé roli v XXX vím, jaké to je, klepat se trémou před kamerou hollywoodského velkofilmu. Současně jsem si ale definitivně potvrdila, že tudy cesta nevede. Pro některé modelky je film obrovská příležitost. Herectví je ale dřina. Nestačí být fotogenická a usmívat se, to mi projde tak akorát v reklamách. Hrozně mě bavilo si to vyzkoušet, ale nejsem žádná herečka - ani talentem, ani náturou."

Z Brna do světa

V roce 1992, kdy vyhrála Tvář roku, jí bylo osmnáct. "Zkusila jsem to ze zvědavosti, jinak mi o moc nešlo, a to asi rozhodlo." Hned po maturitě odstartovala do Curychu. "O modelingu jsem nic nevěděla, tehdy u nás v podstatě nefungovaly dnešní profesionální agentury, navíc jsem neoplývala zvlášť velkým sebevědomím, ale byla jsem zvědavá."

Proč se ale právě ona z nekonečného množství děvčat udržela v modelingu tak dlouho? "Mám komerční obličej. Trendy prestižních módních časopisů se sice vyvíjejí, fotografové a módní redaktorky hledají stále nové, výjimečné a neokoukané tváře, ale u katalogů a TV reklam, což byla moje doména, je to spíš obráceně. Tam jsou většinou žádané milé a neškodné tváře, se kterými se mohou lidé u obrazovky ztotožnit. V mém případě to nejspíš bude taková holka od vedle," míní sympatická blondýnka.

A charita?

"Měla jsem takový nepříjemný pocit, že vydělávám peníze za něco, co je vlastně víc zábava než práce, a tak jsem chtěla na oplátku udělat něco pro jiné. Asi před třemi lety jsem se spojila s kamarádkou Halinou Šebesťákovou, produkční, a lékařem z dětské onkologie v Brně s tím, že se jeho malým pacientům pokusíme zjednodušit život.

Začali jsme pořádat akce na podporu NFDO Krtek. Postupně jsme ale získané peníze chtěli rozdělovat mezi všechny nemocné děti, nejen ty na onkologii, a tak letos vzniklo pod záštitou Fakultní nemocnice v Brně nové centrum Motýlek. Je založeno na práci dobrovolníků a bude se kromě nemocných starat i o děti handicapované a také o staré lidi. Hrozně tomu projektu fandím a doufám, že se postupně bude rozrůstat," prozrazuje jedna z prvních vítězek dnes už světově známé soutěže mezinárodní agentury Look Models pro vyhledávání nových tváří modelingu.

Nová vášeň - cestování

Za deset let poznala téměř celou Evropu, ale největším lákadlem pro ni byly vždycky dálky. I ty modeling nabízel. Natáčením v Austrálii se jí hned na začátku kariéry splnilo velké přání. "Vůbec jsem nevěděla, co mě na té zemi tak láká, došlo mi to vlastně až potom, co jsem v Austrálii pracovala. Nikomu tam nešlapete na paty, svítí sluníčko, lidi se na sebe usmívají a jsou neobyčejně vstřícní. A já slunce a prostor k životu potřebuju."

Stejně tak se jí splnil sen o Africe. "Agentura z Kapského Města hledala v Praze modelky na sezónu, která se v Jižní Africe kříží. Když je u nás zima, tam se natáčejí reklamy a fotí módní katalogy o sto šest. Kapské Město je nádherné a svádí k tomu, aby si člověk připadal jako v ráji na zemi. Opravdová Afrika se ho jako by netýká. Jen pár kilometrů za městem už ale kolem sebe máte chudobu a černoušky v oplocených ghettech, kteří žijí v chatrčích z vlnitého plechu, bez vody a elektřiny, v kupách špíny."

Po nedosažitelných destinacích objevuje Martina nádherná místa u nás. "S přítelem jezdíme, jak můžeme, po Čechách a je to skvělý. Znovuobjevuji kouzelná místa. Tak třeba na Třeboňsku je krásně. Byla jsem tam loni v létě i s dětmi z brněnské onkologie. Jela jsem s nimi na tábor jako vedoucí, protože jsem se chtěla podívat, co se jim vlastně za ty nadační peníze dostane. A bylo to úžasný."

Vale modelingu?

Modeling ale zhatil plány na vysokou školu. "Roky běží, člověk strašně zleniví. Už dávno jsem se rozloučila se svým snem studovat medicínu a být dětskou lékařkou. Mrzí mě to, ale do určité míry si to kompenzuju tím, že pro nemocné děti sháním aspoň peníze. Určitě navíc existuje spousta možností, jak budu moci uplatnit své zkušenosti."

Martina si už několikrát řekla, že s touto profesí skončí. Ví, že se nedá dělat donekonečna. "Už před třemi lety, potom, co jsem autorsky spolupracovala na vzniku módní značky Fischer Collection, jsem si dala konečnou pro vážný modeling. Jak ale reklamy pořád běží a nabízejí slušný výdělek, bylo mi líto toho úplně nechat. Jezdí sem produkce z celého světa a je pořád něco. A peníze, jak známo, poskytují člověku určitou nezávislost, nehledě na to, že je lze použít i nesobecky."

Sehnat peníze na charitu pro Martinu nebylo až zas tak složité. "Vrhly jsme se do toho opravdu s přesvědčením a nadšením a lidi na to hrozně hezky reagovali. Za dva a půl roku se nám s Halinou podařilo sehnat pro Krtka několik miliónů korun. Jistě, využívala jsem kontakty, které jsem si vytvořila díky své práci. Ale v začátcích nám pomáhali také naši známí a přátelé a jejich známí a jejich přátelé... Pomáhali, jak se dalo, nejen finančně. Při našem charitativním golfovém turnaji na Karlštejně nám provozovatelé například půjčují zcela zdarma golfové hřiště. Síť restaurací Kampa Park nám zase poskytuje zdarma catering."

A co je pro Martinu po deseti letech v této branži nejzajímavější? "Díky modelingu jsem v sobě objevila tajnou vášeň k cestování, o které jsem tehdy nevěděla, a za to jsem této práci vděčná. Právě proto jsem v ní tak dlouho vydržela. Byly doby, kdy jsem si myslela, že moje fotka ve Spy dosvědčuje, jak jsem dobrá. Je strašně jednoduché podlehnout kouzlu vlastní ,slávy'. Člověku to pošimrá ego. Je to pěkně úlisná potvora, ta ješitnost." Na koberci se podle Martiny relaxuje nejlépe.