Článek
Organizátoři již před začátkem soutěže vyzvali otužilce, aby byli opatrnější a plavali s hlavou nad vodou. Pro případ úrazů byla na místě záchranka připravená poskytnout první pomoc. Ošetření pak potřebovali pouze dva účastníci soutěže, jeden z nich se zřejmě o plovoucí kru poranil nad obočím.
Otužilci se na ledovou vodu připravovali v prostorách budovy AC Sparta Praha, kde se buď rozcvičovali nebo zahřívali teplým čajem z termosek. Venku, kam se mnozí odhodlali už jen v plavkách, na ně bylo připraveno pět různě dlouhých tratí. Mohli plavat buď na 100, 250, 500 a 750 metrů, osm nejzdatnějších si dokonce trouflo na úsek o délce jednoho kilometru.
Teplota vzduchu klesla na mínus jeden stupeň Celsia, ve vodě naměřili pouhé necelé dva stupně. I přesto se otužilci do Vltavy nořili s úsměvem a dobrá nálada je neopouštěla. "Nejhorších je prvních deset vteřin, to je hrozné, ale jinak ve vodě špatně není. Jde hlavně o zvyk a trénink," řekl Právu jeden ze soutěžících, který chodí v zimě plavat už třicet let. Dobrým otužilcem se prý člověk stane po pěti nebo šesti letech pravidelného tréninku.
"Dělám to hlavně pro zdraví, vůbec nemám angínu nebo chřipku. A jde taky o to, že si člověk chce něco dokázat, má touhu se překonat. Když pak vylezu z vody, zažívám skoro euforii," popsal penzista. "Ale i tak se musí otužilectví provozovat s rozumem, plavat v chladu a rychle totiž může být i o zdraví," upozornil.
Kilometr za čtrnáct minut
Ačkoliv se nad Prahou začaly snášet sněhové vločky, otužilci si s tím starosti nedělali. Sníh jim prý nevadí, horší by podle nich bylo, kdyby foukal vítr. Za ideální podmínky pak považují slunečno a venkovní mráz. "Když je venku mínus deset a voda je kolem dvou stupňů, lezeme vlastně do tepla," vysvětlila žena, která se pravidelně otužuje už od roku 1978. "Chlapi pak ale mají na chlupech rampouchy," rozesmála se.
Po zdolání stanoveného úseku plavci vylézali prokřehlí, mráz jejich těla vybarvil do růžova. Mnozí se už u břehu museli zabalit alespoň do županů. "Voda byla dobrá, ani neřezala." "Byla dost studená, ale jsem v pohodě," vyměňovali si plavci prožitky.
Nejnáročnější byla přitom kilometrová trasa. Jan Váně ji zvládnul nejrychleji, její uplavání mu trvalo čtrnáct minut. "Bál jsem se ledových ker na hladině, musel jsem je hlídat. Klepu se sice, ale to je asi u všech ostatních stejné," konstatoval Váně.
Nejpomalejší plavec pak kilometrový úsek zvládnul za jedenadvacet minut a přiblížil se tak maximálně povolené délce pobytu v ledové vodě, která činí 22 minut.Odměnou všem byl dobrý pocit, osm otužilců, kteří se vydali na tisícovku, pak dostalo knižní ceny.