Srovnávací analýza DNA Mozartovy lebky s ostatky jeho příbuzných, kterou prováděli renomovaní vědci, totiž prokázala jediné - že domnělá babička a domnělá neteř skladatele s ním vůbec nejsou příbuzné. Všechno ostatní je zpravodajské nedorozumění. Nepotvrzená identita Amadeovy lebky je tak zpátky ve hře.

Odpověď žádná, otázky nové

Experti kvůli srovnávacímu ověřování už dříve otevřeli rodinnou hrobku Mozartových, aby odebrali vzorky DNA - vybrali si Mozartovu babičku a neteř Jeanette, protože po ženské linii je metodika ověřování podle nich průkaznější.

Mrtví si vzali svoje tajemství s sebou

Jenže se nyní ukázalo, že obě ženy nejsou mezi sebou ani příbuzné, natož aby byly příbuzné slavného hudebníka. Kdo vlastně v hrobce rodiny Mozartů odpočívá v pokoji?

"Žádná z osob v hrobce Mozartových není s jinou v příbuzenském vztahu. Kdo tedy v hrobě leží, není jasné. Proto není ani možné potvrdit identitu lebky. Mrtví si vzali svoje tajemství s sebou," oznámila v neděli večer ve speciálním pořadu rakouská televize ORF, která celý výzkum financovala.

Buď jsou tedy v hrobce cizí lidé, a ne Mozartovi příbuzní, anebo salcburské muzeum ukazuje návštěvníkům už přes sto let lebku někoho úplně jiného než Mozarta. Tolik závěry z expertizy.

Pohnutý příběh ostatků pokračuje

Když roku 1791 ve svých pětatřiceti letech Mozart umíral, patřil paradoxně k chudině. S ostatky nemajetných se úřady vypořádaly velmi rychle - skončily v hromadných hrobech. Pozdější zájem o Mozartovu osobu, a především o jeho hudební odkaz však potvrdil pravidlo, že smrtí se umělec stane ještě slavnějším.

Proto hrobník Joseph Rothmayer, jenž Mozarta na hřbitově sv. Marka uložil do hromadného hrobu, vyndal alespoň jeho lebku. Co se stalo s tělem, to se už patrně zjistit nepodaří.

Pochybnosti o pravosti se objevovaly už dříve

Lebku bez dolní čelisti roku 1801 daroval rodině Hyrtlových a odtud se nakonec na počátku minulého století dostala do opatrování Mozartova muzea v Salcburku.

Pochybnosti o pravosti lebky se objevovaly již dříve. Například Vídeňané s oblibou žertovali, že se našlo 13 údajných Mozartových lebek, ale že jen tři jsou pravé.

Zatím poslední kapitolu nyní napsali vědci z innsbrucké univerzity. Podle člena výzkumného týmu, patologa Walthera Parsona na tom však nesejde: "Je to bizarní příběh, ale pro mne představuje Mozart největšího skladatele, který kdy na Zemi žil, a proto je mi lhostejné, zda jeho lebka je či není pravá."