Tracey Thompsonová, prezidentka australského fanklubu Barbie a vášnivá sběratelka panenek, má s trýzněním plastového ideálu krásy své zkušenosti. Její třináctiletá dcera Ebony si ničení plastových hraček opravdu užívá. "Jsem proti jakýmkoliv změnám Barbie, ale Ebony jejich ničení opravdu miluje. Čtvrtí je, vyměňuje jim jednotlivé části těla a nechává je roztavit, aby viděla jak se jim zmenšuje hlava," říká.

Ebony však není jediná dívka, která se v mučení panenek vyžívá. Britský výzkum mezi sedmiletými až jedenáctiletými dívkami před nedávnem odhalil, že malé slečny panenky nenávidí natolik, že jsou proti nim schopny užít násilí. "Dívky, o kterých mluvíme, vidí v mrzačení Barbie daleko větší zábavu než jim mohou poskytnout klasické hry s panenkami," dodává a upozorňuje, že majitelky plastových hraček jsou opravdu vynalézavé. Barbie bez výčitek připraví o hlavu, zapálí ji, nebo jí jsou schopné upéct v mikrovlnné troubě.

Barbie je jako dětský vzor odmítána

Thompsonová přiznává, že jí zmínky o trýznění Barbie zneklidňují, ale podle svých slov je přesvědčena o tom, že by dětem mělo být umožněno, aby vyjádřily svojí tvořivost. "Dcera se stává takovým malým vandalem, ale touto cestou si může všechno píchání a bodání vyzkoušet pouze na panence," tvrdí. Výzkum však prokázal, že likvidace plastových figurek nemá nic společného s kreativitou, je to spíš odmítnutí Barbie jako dětského vzoru.

Matka Ebony rovněž přiznává, že Barbie v mládí nenáviděla a nechtěla nechat svou dceru, aby si s ní hrála. "Neměla jsem jí ráda. Mám na mysli především její dokonalá prsa. Ale nakonec jsem se začala o Barbie zajímat i z jiného pohledu a objevila jsem, že je symbolem toho, že žena může dokázat cokoliv. Například stát se kosmonautkou," říká a historie panenky jí částečně dává za pravdu. Barbie již byla doktorkou, fotbalovou hráčkou, prezidentskou kandidátkou či archeoložkou. Dosud se prodala více než miliarda panenek.