Na základě několika desítek let výzkumu a statisíců hodin pozorování na šesti různých místech světa získal mezinárodní tým vědců důkazy, že se skupiny orangutanů vzájemně liší ve všem od rituálů ukládání ke spánku, přes stravovací návyky až po sexuální život - tedy vzorci chování, jež jsou předávány z generace na generaci a které vědci nazývají kulturou.

Toto zjištění se ovšem netýká jen orangutanů. Už před čtyřmi lety oznámila jiná vědecká skupina, že se liší způsoby, jakým si šimpanzi namlouvají samičky, jak ´loví´ a požírají mravence a podobně. Nové výzkumy rovněž naznačují, že kulturu v tomto pojetí mají také zbývající dva druhy velkých opic - gorily a paviáni.

Existence kultury byla překvapivým zjištěním zvláště u orangutanů, kteří byli dlouho považováni za samotáře, u nichž ke vzniku kultury není dostatek příležitostí. Ovšem pak vědci zjistili, že na jednom ze sledovaných míst se orangutani bouřlivě zdraví, než se uloží ke spánku, zatímco na dalších místech tento rituál chybí. Obdobně mají některé skupiny orangutanů vlastní specifické způsoby lovu a zabíjení zvířat jménem loris (lat. Bradiabus tardigradus) a vylupování semen z jistého páchnoucího druhu ovoce, které jejich příbuzní z ostatních skupin neznají či nepoužívají, přestože žijí v částech džungle, kde se jak loris, tak zmíněné ovoce rovněž vyskytují.

Jak je obvyklé, kdykoli se vědci pokusí přiznat atributy připisované dosud výhradně člověku jeho ´primitivnějším´ příbuzným z říše zvířat, zvedla se i po zveřejnění této studie vášnivá reakce. Někteří vědci tvrdí, že ačkoli je možné připustit odlišnosti v chování jednotlivých skupin orangutanů, dají se pravděpodobně vysvětlit nějakou dosud nezjištěnou odlišností v jejich pralesním životním prostředí. Další se vášnivě brání používat v případě opic obávaný termín kultura, který je přece označením výlučně lidských zvyků - jako například nošení bílé barvy místo černé na pohřby, anebo potřesení rukou namísto políbení při setkání.

Další výzkum orangutaní kultury by mohl být nesnadný, protože tento druh primátů patří k ohroženým živočichům, jehož vymírání postupuje úměrně tomu, jak mu člověk a jeho zásahy zmenšují přirozené životní prostředí. Ovšem vědci prosazující existenci tohoto fenoménu u zvířat tvrdí, že kultura u lidoopů může být jen špičkou ledovce. "V následujících dvaceti letech budeme mít k dispozici celou sérii studií o kultuře u všech druhů zvířat," slibuje odborník na primáty Frans de Waal, podle nějž už nyní přicházejí údaje naznačující kulturní odlišnosti u krys, ptáků a dokonce i ryb.