Až dosud vědci informace o krakaticích, dorůstajících až do délky 18 metrů, získávali na základě zkoumání mrtvých nebo už umírajících jedinců, které vyplavilo moře na břeh, nebo uvízli v rybářských sítích.

Pro vědce je velmi obtížné krakatice lokalizovat a pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Ke studiu života v hlubokých mořích jsou nutné velké lodě a speciální technické vybavení.

Vědci krakatici vyfotografovali loni v září v momentě, kdy se v chladných a temných vodách Tichého oceánu chystala pozřít návnadu. K obrovitému měkkýši je dovedli vorvani, kteří jsou považováni za nejúspěšnější lovce krakatic.

Kamera a speciální návnada

V této lokalitě ležící asi 1000 kilometrů jižně od Tokia vědci do hlubin oceánu na laně spustili speciální dálkově ovládanou kameru a poblíž na háky připevnili vnadidlo. O jeden z háků se krakatice zachytila jedním ze svých dvou předních protáhlých chapadel. Kamera během následujících čtyř hodin pořídila 550 snímků krakatice zápasící s hákem. Rameno dlouhé 5,5 metru se nakonec utrhlo a vědci je vytáhli z moře spolu s kamerou.

"Nejvýraznějším rysem krakatic obrovských je pár extrémně dlouhých chapadel, které se liší od zbylých osmi kratších ramen. Dlouhá chapadla tvoří až dvě třetiny délky dosud známých mrtvých exemplářů," uvedli vědci v odborném časopise Proceedings.

Vědci uvedli, že krakatice obrovská je zřejmě mnohem aktivnějším dravcem, než dosud předpokládali. Tito tvorové údajně svou kořist omotávají právě svými dvěmi prodlouženými chapadly.