Platón se narodil roku 427 nebo 426 před počátkem našeho letopočtu a byl žákem slavného filozofa Sokrata. Dialogy Tímaios a Kritias, v nichž se mluví o Atlantidě, napsal až ve stáří; psaní dialogu Kritias dokonce přerušil uprostřed věty a už se k němu nikdy nevrátil. Neobvyklé je ito, že ostatní dialogy většinou příliš neodbočují od tématu, zatímco zde si autor vymyslel nejen státní zřízení (což podle mnoha vykladačů je hlavním a jediným důvodem vzniku mýtu o Atlantidě), ale důkladně a obšírně popsal také geografické a přírodní podmínky ztraceného kontinentu i historické souvislosti.

K Platónovi se líčení o Atlantidě podle jeho vlastního tvrzení dostalo přes jeho předky od polomytického aténského zákonodárce Solóna, který žil v 7. až. 6. století př. n. l. Ten jej zase slyšel od egyptských kněží, kteří ve svých chrámech uchovávali poklady dávného vědění. Někteří vědci soudí, že základem mohla být skutečná událost: výbuch sopky Théra na stejnojmenném ostrově v Egejském moři.

Objev pod sopečným popelem

Ostrov Théra je vlastně gigantická sopka, rozmetaná kdysi obrovským výbuchem a následně zaplavená mořem. Když se v minulém století budoval Suezský průplav, ukázalo se, že nejvhodnější relativně blízké zdroje materiálu pro cement jsou právě tam, a tak se započalo s těžbou. Koncem roku 1866 dělníci narazili na velké kamenné kvádry, které na sopečný ostrov poprvé přilákaly archeology. Francouzský archeolog Fouqué na lokalitě odkryté kopáči prozkoumal kamennou stavbu s ochrannou zdí a v ní našel část lidské kostry, množství keramiky a dalších předmětů. V roce 1870 pokračoval ve vykopávkách v blízkosti vesnice Akrotiri a pod desítkami metrů sopečného materiálu objevil kamenné domy se zbytky hmotné kultury do té doby zcela neznámé vyspělé civilizace.

Vzhledem k obtížnosti vykopávek byly další práce na Théře obnoveny až roku 1967. Našly se patrové domy, nádherná keramika, psané dokumenty, krásné nástěnné fresky. Profesor Aténské univerzity Spyridon Marinatos, který vykopávky vedl, věděl, že jde o kolonii krétsko-mykénské kultury a že explozi sopky, která ji pohřbila, lze datovat do roku 1500 př. n. l. Pozdější přesné metody měření a analýza starých památek letopočet katastrofy poněkud posunuly do minulosti: rozbor letokruhů amerických starých stromů, zkoumání vrtných jader z ledovců v Grónsku, kronikářské záznamy z Egypta a staré Číny nasvědčují, že k erupci gigantického vulkánu došlo roku 1628 př. n. l.

Přestože tedy jde proti Platónovi o značný posun v místě i čase, Marinatos věřil, že kořeny legendární Atlantidy jsou právě zde, na Théře. S celkem elegantním vysvětlením nesrovnalostí pak přispěchal další řecký archeolog, A. G. Galanopulos. Podle něj mohl časový rozdíl vzniknout chybou při překladech egyptských materiálů, ze kterých Platón podle vlastního tvrzení čerpal.

Největší výbuch v historii

Dnes známe historii Théry docela přesně. Přibližně 3000 let před naším letopočtem tam z moře čněl kruhový ostrov o průměru několika desítek kilometrů. Kráter sopky se podle některých badatelů nacházel ve výši dvou tisíc metrů nad mořem. Pod impozantní horou postupně vyrostl kvetoucí přístav, mající styky s celým Středomořím.

Okolo roku 1600 let př. n. l. však sopka opět ožila. Ostrov byl postupně pustošen, až přišel osudný den, kdy gigantická sopečná erupce rozprášila do atmosféry střed ostrova a obrovský kráter zalilo moře. Nad hladinou zůstal jen potrhaný prstenec někdejších břehů, obklopený poměrně mělkým mořem, zatímco vnitřní stěny kráteru spadají téměř kolmo z třísetmetrové výšky do ještě hlubší mořské propasti. Zemětřesení, vlny tsunami vysoké až sto metrů a déšť sopečného popela zpustošily celé východní Středomoří. Šlo o bezkonkurenčně největší sopečnou explozi, k jaké došlo během známé historie lidstva. Pod mohutnými vrstvami sopečného materiálu zůstaly osady na Théře. Popel a mohutné vlny tsunami ale podlomily kolena celé mínójské civilizaci, která se z této rány již nevzpamatovala. Klasická archeologie sice nepřipouští možnost existence Atlantidy podle Platóna, připouští však, že podkladem mýtu mohla být erupce Théry a zničení mínójské kultury. Elegantní hypotéza však má i své odpůrce. Ti nevěří, že by si Platón spletl blízkou krétskou kulturu, o níž v jeho době ještě existovalo obecné povědomí, s neznámou vyspělou civilizací na druhém konci tehdy známého světa. Přestože objev krétsko-mykénské kultury byl pro moderní archeology naprostou senzací, staří Řekové o svých mínójských předchůdcích věděli a vyprávění o jejich činech patřilo k základnímu vzdělání. Otázka existence Atlantidy tedy zůstává stále otevřená. Svahy vnitřního kráteru Théry jsou památkou na největší sopečnou explozi v historii lidstva. Podle některých má na svědomí také vznik bájí o Atlantidě.