Loňský let plánovaný na letní období klidného počasí se nemohl uskutečnit, protože meteorologické podmínky v Británii znemožnily bezpečný start. Letos by to však konečně mělo vyjít. Vzduchoplavcům se podařilo dohodnout s britskými orgány dohlížejícími na civilní vzdušný prostor rozšíření letové zóny nad jihovýchodní Anglií, což zvyšuje pravděpodobnost, že se QinetiQ trefí do toho správného počasí.

Obal nesmí prasknout

Prescot a Elson se společně se svým týmem snažili využít nucený roční odklad pro vylepšování výbavy a provedli na balónu celou řadu úprav. Nyní se snaží nepřehlédnout nic, co by mohlo jejich úspěch ohrozit. "Náš balón je největší, jaký kdy byl postaven a jaký kdy letěl," říká Colin Prescot. "Nikdo před námi nedělal nic podobného, a tak se stále učíme něco nového."

Prescot vůbec nepřehání. Aby QinetiQ unesl dvojici vzduchoplavců a potřebné zařízení i ve stratosféře, kde má jeho héliová náplň mnohem nižší nosnost než při povrchu země, musí mít obrovský obsah a gigantické rozměry. Bude proto vysoký 381 metrů, tedy přibližně stejně jako proslulý mrakodrap Empire State Building v New Yorku. Půjde o dosud největší létající stroj vyrobený lidskou rukou. To klade mimořádné nároky na potah a další konstrukční prvky.

Balón navrhl počítač

V březnu proto prošel destrukčními testy model balónu zhotovený ze stejného materiálu v měřítku 1:88. Při zkouškách v bývalých hangárech pro vzducholodě u Cardingtonu, pocházejících ze zlaté éry těchto romantických dopravních prostředků, technici do obalu napouštěli plyn, dokud nedošlo k jeho destrukci.

"Tento model je naše jediná šance, jak zjistit chování skutečného balónu, až bude zcela naplněný a ponese nás v maximální výšce stratosférou. Při zkouškách se chceme dozvědět, za jakých podmínek model praskne. Údaje pak zaneseme do matematického modelu v počítači a ten nám prozradí, jak se bude chovat skutečný QinetiQ," sdělil novinářům Elson. "Balón byl navržen počítačem a vyroben stroji, které počítač kontroloval," dodal.

Zjištění odolnosti potahu je významné pro úspěch letu i pro přežití vzduchoplavců. Stratosférické balóny se totiž při startu plní jen částečně a teprve v nižším tlaku ve výšce plyn vyplní celý obal. Pokud by ten nedokázal vnitřnímu přetlaku odolávat, došlo by buď k úniku plynu pojistným ventilem, nebo k prasknutí obalu. Obojí by mělo tragické následky: zmenšené množství nosného plynu by nedokázalo unést zátěž.

Výškový rekord balónu by letos chtěla překonat i jiná skupina, Prescot s Elsonem se však této konkurence neobávají. I kdyby se jim to povedlo, jejich výkon nebude uznán. Pravidla Mezinárodní letecké federace (FAI - Federation Aeronautique Internationale) totiž vyžadují, aby posádka přistála ve svém stroji. Až dosud se skoro všechny stratosférické lety s balóny odehrávaly v uzavřených gondolách.

Rekordní let sleduje i vědecké cíle

Rekordní pokus QinetiQ je však pojmut jinak: aby se ušetřilo na hmotnosti, letci budou sedět na jednoduché otevřené plošině v kosmických skafandrech ruské výroby. Plošina kromě jiných přístrojů ponese zásoby kyslíku na dobu 11 hodin. Prescot a Elson však nebudou pouze sedět a vychutnávat si pohled na vesmír (k jehož hranici se přiblíží) nebo do propasti hluboké 40 kilometrů. Let sleduje i vědecké cíle.

Na plošině bude zařízení pro měření radiace a sběr mikrometeoritů. Kromě toho poslouží experiment sponzorským firmám k získání technologických poznatků. Vzduchoplavci chtějí také ve stratosféře vypustit model malého letounu poháněného solárními články. "Letounek bude připevněn pod plošinou," přibližuje neobvyklý experiment Elson. "Má rozpětí křídel 13 metrů a váží necelých 10 kilogramů. Je vybaven malou TV kamerou." Velká výška, kde již nejsou žádné mraky, a solární články by letounu měly umožnit mimořádně dlouhý let.

Obrovské dobrodružství

Někteří odborníci doufají, že stratosférická bezpilotní letadla poháněná sluncem by jednou mohla nahradit drahé satelity při telekomunikačních úkolech a dálkovém průzkumu Země. "Rozhodně budeme mít nahoře pořád co dělat," říkají vzduchoplavci. K přistání by mělo dojít na hladině Atlantiku. Přesto je pro jistotu na spodu plošiny mohutná destrukční zóna, která by byla schopná absorbovat i energii nárazu při přistání na pevnou zem.

Vhodné počasí pro start by mělo nastat někdy mezi červnem a zářím. "Je to obrovské dobrodružství, největší výzva pro vzduchoplavce, jaká může existovat," říká nadšeně Prescot. "Přineseme zpět záběry dvou lidí sedících na otevřené plošině největšího balónu v historii pod černou oblohou a nad mozaikou povrchu Země, to je vzrušující představa!"