Svojí premiéru si Jirka odbyl ve Slovinsku, kam se vydal pokořit řeku Soči. Vedl si statečně a to i přesto, že mu voda nahání hrůzu. "Proti většímu obsahu vody se cítím bezmocný a smrtelný," říká Jirka, který přiznal, že by do větší hloubky nevlezl a ani by se nikdy nepotápěl.

Na raftu jsi byl poprvé. Nikdy předtím tě tenhle sport nelákal?

Možná lákal, ale nikdy jsem neměl příležitost raftovat, protože jsem k tomu nebyl vedený. Ani jsem na to neměl čas, protože většinu volna jsem se věnoval hokeji, který jsem aktivně hrál až do natáčení Snowboardáků. Kvůli úrazu a natáčení jsem s tím skončil. 

Na co jsi myslel, když si do raftu poprvé usedal?

Ať už to skončí, protože cesta do Slovinska byla náročná - jeli jsem více než deset hodin. Přál jsem si být už na hotelu a pořádně se vyspat.

Který moment byl pro tebe nejkrušnější?

Když jsem si sundával neopren a strašně to tahalo. Vytrhal jsem si tak snad všechny chlupy (smích).

Co pro tebe bylo složitější, stoupnout si na snowboard, na kterém jsi se musel kvůli Snowboarďákům rovněž naučit, nebo vzít do rukou pádla?

Asi snowboard, protože při raftingu člověk dělá mnohem přirozenější pohyby a jsou jasně dané instrukce - pádlovat a udržet se.

Jaký zážitek se ti z prvního dne rafotvání nejvíce vryl do paměti?

Když jsme trénovali najíždění do skal. Instruktor mě učil, že při nárazu nesmím instinktivně přenést váhu směrem od skály, ale musím se váhou nahrnout směrem ke skále, aby se člun nepřevrátil a já se nepotopil.

Dá se tenhle zážitek k něčemu přirovnat?

Asi k jízdě lanovkou a cestování letadlem.

Co je pro tebe na raftingu nejtěžší?

Udržet nohy v lanech, která jsou umístěna na dně člunu, protože mě to často při větších vlnách vykopávalo ven.

Troufl by sis i na divočejší řeku?

Určitě! Asi se ze mě klube milovník adrenalinových sportů.