Kde přesně sfoukne Belmondo sedmdesát svíček z narozeninového dortu, se nepodařilo vypátrat ani jindy velmi dobře informovanému deníku Le Parisien. Jisté je podle něj pouze to, že sedmdesátku slaví pod tropickým sluncem.

Výjimečné jubileum si zaslouží výjimečné prostředí

Oslavenec se svou o 30 let mladší chotí opustil svůj krásný byt v pařížské čtvrti Saint-Germain-des-Pres už před několika dny. Mimo Paříž ostatně Belmondovi vyrážejí docela často. Poté, co si Jean-Paul na konci loňského roku Nathalii po letité známosti konečně vzal, odletěli spolu na ostrov Mauricius v Indickém oceánu a pak ještě strávili několik dní v Normandii.

"Měli jsme velkou chuť také tyto trochu výjimečné narozeniny oslavit někde mimo, kde budeme mít větší klid," uvedla Natty. Novomanželům se podle ní daří čím dál lépe a zlepšuje se i Belmondův zdravotní stav. Herec, pověstný svou skvělou fyzickou kondicí, v srpnu 2001 prodělal mozkovou mrtvici, po níž ochrnul na pravou polovinu těla. Díky pevné vůli, dlouhé rehabilitaci a péči rodiny se naučil znovu chodit, mluvit i usmívat se. "Ještě to chce čas," poznamenala Belmondova choť.

Nejkrásnější roky jsou ty, které teprve přijdou

I když Bebel kvůli omezené pohyblivosti po mrtvici ještě nic nenatočil, francouzský svět filmu na něj nezapomněl. Často mu telefonuje například režisér Claude Lelouche, pod jehož vedením natočil Belmondo mimo jiné melodrama Cesta zhýčkaného dítěte. Za něj se v roce 1989 po dlouholeté hvězdné kariéře konečně dočkal Césara, francouzské obdoby amerického ocenění Oscar.

"Tisíckrát jsem ti už řekl, že nejkrásnějšími roky života jsou ty, které jsme ještě neprožili. Přeji ti, milý Jean-Paule, vše nejlepší," vzkázal Lelouche na stránkách tisku Belmondovi.

Legenda Bebel

Řekne-li se o někom, že vypadá jako Belmondo, určitě se tím nemyslí, že má extrémně pohlednou tvář. Přesto se obličej jako hruška s obrovským křivým nosem a masitými našpulenými rty stal jedním ze symbolů slávy francouzského filmu. Dnes sedmdesátiletý Jean-Paul Belmondo, Francouzi něžně přezdívaný Bebel, se o ni svým dílem zasloužil.

Muž z Ria, Hong-Kongu i Acapulca, Zvíře, Policajt nebo rošťák, Cartouche - filmy, které proslavily Belmonda jako herce s neskutečnou fyzičkou, pověstného navíc tím, že se až do osudného zranění při natáčení Bezva finty nenechával zastupovat kaskadéry. Ale začínalo to všechno jinak.

Mladík z Neuilly-sur-Seine u Paříže si přinesl do života umělecké geny - tatínek byl sochařem, matka malířkou. Jean-Paul se sice chtěl původně stát mistrem v boxu, ale když párkrát dostal do nosu, který ho později tak proslavil, rozhodl se pro herectví. První velkou roli mu svěřil Jean-Luc Godard ve filmu U konce s dechem. "Byl jsem přesvědčený, že to bude totální propadák," vzpomníná dnes na film, který z něj i Godarda udělal hvězdy francouzské nové vlny.

Když pak spolu natočili ještě Bláznivého Petříčka, vypadalo to, že by z Belmonda mohl být druhý Gabin. Bebel se však rozhodl pro jinou cestu: lehčí žánry, v nichž se stal proslulý jeho smích i zřeštěné kousky. Natočil na 90 filmů, hrál v divadlech, jedno si dokonce koupil a deset let ho provozoval. Belmondo byl dlouho rozvedený s ženou Elodií, s níž měl tři děti (jedna dcera tragicky zahynula), až loni se oženil s 30 let mladší Nathalií. Další potomky však prý už neplánuje, protože z nich nechce programově dělat sirotky.